Úbytek svalstva (odborně svalová atrofie) je poměrně častým problémem, který může být způsoben celou řadou chorob. Mnohdy je vlastní příčinou nedostatečná svalová aktivita a-nebo metabolické změny, které vedou k odbourávání svalové hmoty.
Příčiny:
1. Prostá svalová neaktivita – Nedostatečné využívání svalstva, které je v rozvinutých státech časté, pochopitelně vede k snižování svalové hmoty. Snadná únavnost při námaze je pak logickým vyústěním. Nejde v pravém smyslu o nemoc, nicméně prevence v podobě dostatečné fyzické aktivit je jistě na místě. Z hlediska medicínského musíme mít v patrnosti úbytek svalové hmoty u dlouhodobě imobilních pacientů a pacientů se sníženou pohyblivostí po těžkých stavech a náročných operacích. Již z toho důvodu je při rekonvalescenci a dlouhodobém pobytu na lůžku nutná dostatečná rehabilitace.
2. Podvýživa – Nedostatečný přísun živin, zejména nedostatek bílkovin, vede k poruchám tvorby svalové hmoty a mnohdy naopak dochází k jejímu odbourávání, protože organizmus nutně potřebuje bílkoviny k zachování biochemických reakcí. Opět je důležité s tím počítat u pacientů v kritických stavech, kdy se organizmus primárně nastavuje na odbourávání svalové hmoty. Spolu s imobilitou to vede k velmi těžké svalové atrofii. Dostatečná výživa pacienta (a rehabilitace) je zcela nezastupitelná. K podvýživě musíme zařadit i pestrou řadu stavů, které souvisí s narušeným vstřebávání živin v trávicí trubici.
3. Neurologické příčiny – Dojde-li k narušení nervových vláken, které inervují jisté svalové skupiny, začne postupně docházet i k atrofii těchto svalů. Typicky k tomu dochází u pacientů po mozkových příhodách, u pacientů s těžkými polyneuropatiemi, s poraněními míchy a pak také u velmi smutného onemocnění známého jako amyotrofická laterální skleróza. Zařadit sem můžeme i dětské pacienty s dětskou mozkovou obrnou, kdy je narušená hybnost spojena s poškozením centrálního nervového systému v raném dětství. Kromě toho existuje i infekční dětská obrna neboli poliomyelitida s podobnými důsledky.
4. Polymyozitida – Toto autoimunitní onemocnění je způsobeno postižením svalů naším vlastním imunitním systémem. Dalším příznakem je svalová slabost. Více si přečtěte v příslušném textu. Podobnou chorobou je dermatomyozitida, kdy je kromě svalů postižena i kůže.
5. Kortikoidy – Chronické užívání těchto velmi účinných léků má řadu nepříjemných nežádoucích účinků. Ztráta svalové hmoty na úkor tuku a vznik centrální obezity je jedním z nich.
6. Systémová onemocnění – Řada těžkých chorob a nemocí postihujících celý organizmus dochází ke ztrátám svalové hmoty. Je to jak vliv vlastní nemoci, tak i celkové reakce organizmu. Dochází k tomu například u nádorových onemocnění, u AIDS, u těžkých forem srdečního selhávání a u selhávání ledvin.
7. Vrozené choroby - Sem se řadí relativně vzácná a smrtelná nemoc známá jako Duchennova svalová dystrofie, u které existuje geneticky podmíněná porucha genu pro svalovou bílkovinu dystrofin. Podobnou a o něco méně nebezpečnou variantou je pak tzv. Beckerova choroba.
Diagnostika: Je důležitá anamnéza a fyzikální vyšetření se zhodnocením mobility a výživy nemocného. Neurologické vyšetření by mělo následovat, přenos nervových vzruchů v nervech a svalech se vyšetřuje pomocí tzv. EMG. Z krevních náběrů můžeme hodnotit stav výživy a koncentraci enzymů, které se vyskytují ve svalových vláknech (zejména kreatinkináza - CK). Při zvýšení těchto enzymů v krvi můžeme předpokládat poškození svalových vláken (typické např. pro polymyozitidu). Další vyšetření pak cílíme podle nálezů těchto vyšetření.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.healthline.com
https://www.buoyhealth.com
