Umělá plicní ventilace (UPV) představuje dechovou podporu, která je zcela zásadní pro oddělení intenzivní péče jako je ARO a JIP.
Princip: Základní filozofií UPV je napojení pacienta na přístroj, který zajišťuje dýchání a výměnu krevních plynů. Přístroj může být napojen na zavedenou intubační kanylu (u krátkodobé UPV) nebo na tracheostomickou kanylu (u dlouhodobější UPV). Velkou výhodou umělé plicní ventilace je nastavitelnost moderního přístroje tak, aby fungoval pacientovi „na míru“. Nastavením totiž můžeme ovlivnit objem vdechovaného vzduchu, frekvenci dýchání, možnost spuštění nádechu pacientem (přístroj vyčká až se pacienta začne nadechovat a pak mu s nádechem pomůže), udržování tlaku v dýchacích cestách apod.
Využití: Krátkodobou UPV lze využít například při chirurgických zákrocích prováděných v celkové anestezii (uspání), dlouhodobější UPV se provádí u pacientů v kritických stavech hospitalizovaných na monitorovaných lůžkách intenzivních oddělení.
Základní indikací UPV je pacient, který není v beznadějném stavu, a který není z nějakého důvodu schopný zajistit si dýcháním dostatečnou výměnu krevních plynů (přísun kyslíku a odstraňování oxidu uhličitého). Kromě uspaných pacientů jsou to lidé s různými formami respiračního (dechového) selhání, které může vzniknout v důsledku šokových stavů (šoková plíce - ARDS), infekcí (zápaly plic, bronchiolitidy, těžké sepse), srdečního selhání s plicním edémem, těžkých akutních intoxikací (alkohol, drogy), astmatického záchvatu. A mnoha dalších. Zapomenout nesmíme ani na poruchy spojené s ochrnutím dýchacích svalů, jako je např. polyradikuloneuritida Guillain-Barré, myasthenia gravis a svalové dystrofie (Duchennova, Beckerova a jiné).
V ideálním případě je UPV pouze dočasná a slouží k překlenutí kritického období, při kterém zabrání udušení pacienta. Po zlepšení je pacient z UPV postupně odpojen, proces tohoto „odvykání“ od UPV se označuje anglickým slovem weaning [víning].
Nevýhody: Pacient na umělé plicní ventilaci je buď v bezvědomí nebo musí být utlumen léky. U pacienta při dlouhodobější UPV je velké riziko zahlenění a infekcí dýchacích cest včetně zápalů plic, z toho důvodu musí být pravidelně odsáváni UPV může způsobit tlakové poškození plic při nevhodně nastavených parametrech, nelze vyloučit ani vznik pneumotoraxu. U řady pacientů po dlouhodobé umělé plicní ventilace může být také velmi těžké odvykání od UPV a přechod na spontánní (samostatné) dýchání.
Zdroje
https://www.msdmanuals.com
https://emedicine.medscape.com