21. Mimoděložní těhotenství – dif. dg. a první pomoc v terénu
Mimoděložní těhotenství je nebezpečný a potenciálně život ohrožující stav, při kterém se oplozené vajíčko vyvíjí jiné než v dutině děložní. Nejčastější lokalizací mimoděložního těhotenství je vejcovod (tubární mimoděložní těhotenství).
Příčiny: V řadě případů nejsou příčiny vzniku mimoděložního těhotenství jasné. Riziko je vyšší u žen, které prodělaly opakované, nebo chronické záněty gynekologické soustavy, zejména salpingitidy. Stejně tak je vyšší výskyt mimoděložního těhotenství u žen po operačních zákrocích v dutině břišní (adheze).
Projevy: Mimoděložní těhotenství může být zcela asymptomatické a v řadě případů dojde ke vstřebání zárodku, aniž by byl stav diagnostikován. Problém nastává při potratu většího zárodku spojeném s krvácením, kdy se objevují nepříjemné bolesti v podbřišku a dochází k postupné anemizaci. Krev může vytékat do peritonea, nebo do dělohy a pochvy, kdy může být zaměněna za nepravidelnou menstruaci. Nejzávažnější komplikací je ruptura vejcovodu, což je akutní stav projevující se známkami náhlé příhody břišní, která přechází do šokového stavu (hypotenze, tachykardie).
Diagnostika: Bolesti v podbřišku u fertilní ženy nás vždy v dif. dg. musí vést i k možnosti mimoděložního těhotenství. Vždy se ptáme na poslední menstruaci, nesmí nás zmýlit krvácení způsobené mimoděložním těhotenstvím, které si žena může zmýlit s nepravidelnou menstruací. Fyzikální vyšetření břicha by mělo vést k vyloučení známek náhlé příhody břišní (Plenies, Rovsing, poslech peristaltiky). Nutné je vyšetření zvýšené koncentrace beta-hCG v moči, nebo v séru. Přítomnost mimoděložního těhotenství a jeho lokalizaci následně pomůže určit UZ.
Dif. dg: Diferenciální diagnostika mimoděložního těhotenství je v podstatě diferenciální diagnostikou bolestí v podbřišku. U mladé ženy lze při těchto bolestech pomýšlet na infekce močových cest, urolithiasu, gynekologické infekce a v případě bolestí v pravém podbřišku i na akutní apendicitidu (či ileocékální manifestaci Crohnovy choroby).
Léčba: Základem terapie je laparoskopický operační zákrok, který spočívá v odstranění zárodku a přilehlých anatomických struktur, což je většinou vejcovod. Ponechání vejcovodu většina gynekologů nedoporučuje, protože stejně dochází k jeho zneprůchodnění.
První pomoc: První pomoc v terénu se podle mého názoru týká akutních komplikací, jako je ruptura vejcovodu, nebo vnitřní krvácení. V takovém případě jde vlastně o náhlou příhodu břišní a rozvíjející se šokový stav. Pro pacientku toho moc udělat nemůžeme, při rozvoji šokového stavu přichází v úvahu zajištění žilního vstupu a volumexpanze, jediným řešením je nicméně kontaktování RZP a zajištění transportu do nemocničního zařízení.
