33. Intoxikace - CO, CO2, dráždivými plyny, vypití kyseliny či louhu
Intoxikace CO
Oxid uhelnatý (CO) je plyn bez barvy, chuti a zápachu. Vzniká při hoření při nedokonalém spalování a je výrazně toxický. Oxid uhelnatý má velmi vysokou afinitu k hemoglobinu, na který se váže za vzniku tzv. karbonylhemoglobinu (CO-Hb), čímž narušuje přenos kyslíku do tkání, a vyvolává tkáňovou hypoxii.
Příčiny: Oxid uhelnatý je za normálních okolností přítomen v atmosféře v minimální míře, hodnota karbonylhemoglobinu může být ovšem poměrně výrazně zvýšená u kuřáků a pracovníků podzemních garáží (Hb-CO až 10%). Oxid uhelnatý může vznikat při požárech, při poruše plynových spotřebičů a také je v relativně vysoké koncentraci přítomen ve výfukových zplodinách aut (sebevražda se zapnutým motorem v uzavřené garáži).
Projevy: Základními projevy jsou slabost, celková nevůle, vertigo a nevolnost s možností zvracení. Postupně dochází k progredující poruše vědomí, soporu komatu, které vyústí ve smrt. Barva kůže otrávených je zcela normální, mnohdy je paradoxně třešňově červená, což je způsobeno vasodilatací cév v kůži.
Diagnostika: Diagnózu stanovujeme na základě příznaků, potvrzení průkazu přítomnosti oxidu uhelnatého ve vzduchu (měřicí přístroje mají hasiči) a stanovení koncentrace karbonylhemoglobinu z periferní krve. Podle naměřené hodnoty a klinického stavu můžeme stanovit i závažnost otravy. Součástí vyšetření by měl být i Astrup.
- Hb-CO cca 20% - bolesti hlavy, dezorientace, významná intoxikace
- Hb-CO cca 30% - závratě, zvracení, smrt do 30 min, těžká intoxikace
- Hb-CO cca 40% a výše – dramatické příznaky, porucha vědomí, velmi těžká intoxikace
Pozn.: Saturace kyslíku v krvi vyšetřená pulzním oxymetrem bude zcela normální (!!!), což může v první chvíli vyšetřujícího zmýlit (přístroj nerozliší CO-Hb od Hb-O2).
Léčba: Postiženého jedince je nutné co nejrychleji vynést z místa, kde je oxid uhelnatý přítomen. Samozřejmě je přitom nutné dbát na vlastní bezpečí. V případech, kdy nebyl únik CO rozpoznán může dojít v prvních chvílích i k otravě posádek ZZS volaných ke ztrátě vědomí, nebo kolapsu nejasné příčiny.
Základem terapie je podávání koncentrovaného kyslíku pomocí kyslíkových brýlí nebo masky. Teoreticky je v případě velmi těžké otravy indikována terapie kyslíkem v hyperbarické komoře. Pacient by měl být monitorován, po poklesu karbonylhemoglobinu do normy může být propuštěn do domácího ošetřování. Vzhledem k možným dlouhodobým následkům je před propuštěním vhodné i neurologické vyšetření. Potenciální dlouhodobé následky zahrnují stavy zmatenosti, poruchy paměti, demenci apod.
Intoxikace CO2
Intoxikace CO2 jsou méně časté a objevují se buď v průmyslu využívajícím oxid uhličitý, nebo v rámci intoxikace zplodinami z kouře při požárech. Na rozdíl od oxidu uhlenatého není CO2 toxický, ale ve vyšších koncentracích může vytěsnit kyslík ze vdechovaného vzduchu. Základem je evakuace postiženého, zajištění přísunu čerstvého vzduchu a oxygenoterapie.
Intoxikace dráždivými plyny
Nejčastěji k ní dochází v průmyslových odvětvích, mezi typické příklady patří amoniak a chlor. Prvotní příznaky zahrnují pálení v dýchacích cestách a dráždivý kašel, zákeřný je opožděný rozvoj respirační insuficience, kdy vlivem poškození plicních alveolů může vzniknout chemická pneumonie a šoková plíce (ARDS, plicní edém). Při kontaktu s očima vzniká chemický zánět.
Dotyčný jedinec musí být co nejrychleji evakuován z místa ohrožení na čerstvý vzduch, výhodou je přiložení studeného obkladu na krk a hrudník je zpomalení vzniku otoku dýchacích cest. Kontaminované oblečení by mělo být sundáno. Při kontaktu s očima je nutný výplach spojivkového vaku. Postižený by měl být vyšetřen specialistou, při vyšším riziku je vhodná hospitalizace a pozorování.
Vypití kyseliny či louhu
V úvahu přichází v sebevražedném úmyslu, nebo nešťastnou náhodou. Jde o závažné situace, kdy dochází k poleptání sliznic trávicího traktu, nejvíce bývá postižena dutina ústní, jícen a antrum žaludku. Kyseliny způsobují koagulační nekrózy, louhy kolikvační nekrózu. Indikováno je zastavení perorálního příjmu, zakázáno je vyvolávání zvracení. U postiženého je nutné tlumit bolest a dopravit jej do nemocnice, kde je sledován. V prvních fázích je nutná dieta, parenterální hydratace, pokračování v analgetické terapii a akutní esofagogastroskopie ke zhodnocení tíže nálezu. Gastroskopii neprovádíme, pokud je podezření na již vzniklou perforaci GIT. Součástí terapie je preventivní podávání ATB a kortikosteroidy. Závažnou akutní komplikací je perforace GIT, ke chronickým komplikacím patří sekundární striktury jícnu a vyšší riziko karcinomu jícnu.
