Voda na plicích se v lékařské terminologii označuje jako fluidothorax. Není to nemoc sama o sobě, ale pouze příznak mnoha onemocnění. Než si o něm řekneme více, je nutné v několika větách shrnout anatomické poměry v hrudníku.
V hrudníku se uprostřed za hrudní kostí nachází srdce, za ním probíhá průdušnice, jícen a aorta. Na obou stranách hrudníku se nachází plíce. Každá z obou plic je uložena v tzv. pleurální dutině, kterou prakticky vyplňuje. Vnitřek pleurální dutiny vystýlá tenká blána, která se nazývá pleura. V pleurální dutině zůstává okolo plic jen málo volného prostoru. V tomto prostoru se udržuje podtlak umožňující snadnější rozepínání plic při nádechu. Pokud se ovšem v tomto prostoru kolem plíce objeví tekutina, hovoříme o „vodě na plicích“ neboli o fluidothoraxu.
Pozn.: Fluidothorax je obecný název, který se dále konkretizuje dle zjištěného složení tekutiny. Obsahuje-li tekutina krev, mluvíme o hemothoraxu, obsahuje-li mízu (lymfu), mluvíme o chylothoraxu, obsahuje-li bakterie a hnis, mluvíme o pyothoraxu. Vyskytuje-li se v tekutině hodně bílkoviny, mluvíme o exsudátu. Obsahuje-li tekutina bílkovin málo, hovoří se o transudátu.
Příčiny: Příčin je celá řada, já zmíním jen ty nejčastější
1. Srdeční selhání – Pokud srdce přestává plnit svou funkci srdeční pumpy, dochází v organismu k městnání krve v cévách před srdcem, což má z následek zvýšení tlaku v těchto cévách. Krevní tekutina se pak může pod tlakem filtrovat z cév do okolí, a proto vznikají otoky, plicní edém a mj. i voda na plicích. Tato tekutina je chudá na bílkoviny, nejsou v ní nádorové buňky, ani bakterie.
2. Infekční záněty – Rozsáhlejší zápaly plic a záněty pohrudnice jsou provázeny tvorbou tekutiny v pleurální dutině. Celkové příznaky zápalu plic (horečka, kašel s vykašláváním hlenů) mohou být kvůli útlaku plíce tekutinou doplněny výraznější dušností. Tekutina obsahuje více bílkovin, bílých krvinek a při mikrobiálním vyšetření můžeme zjistit přítomnost bakterií.
3. Nádory – Rakovina plic a mezoteliom (nádor pleury) mohou být také příčinou vody na plicích. Nádorové buňky, jsou-li v kontaktu s pleurální dutinou, do ní mohou začít sekretovat tekutinu. Tato tekutina bývá bohatá na bílkoviny a někdy se v ní může vyskytovat krev. Při cytologickém vyšetření můžeme najít v tekutině nádorové buňky. Cytologie ovšem není zcela spolehlivá, a proto negativní nález nádor nevylučuje.
4. Těžká podvýživa – Tato příčina není v našem státě příliš častou příčinou vody na plicích. V podstatě jde o to, že při podvýživě je v krvi málo bílkovin, které krevní tekutinu pomáhají udržovat v cévách (hraje v tom roli tzv. onkotický tlak, ale to tu nebudu rozvádět). Je-li bílkovin v krvi málo, začne krevní tekutina unikat mimo cévy. Vznikají tak podkožní otoky, najdeme vodu v břiše a vodu na plicích. Fotky oteklých dětí v Africe známe jistě z TV všichni.
5. Nemoci ledvin – Některé nemoci ledvin s sebou nesou vysoké ztráty bílkoviny močí. Nastává podobný stav jako u těžké podvýživy (viz výše).
6. Azbestóza – Tato nemoc je způsobena krystalky azbestu. Tyto extrémně ostré částice se mohou po vdechnutí přes plicní tkáň dostat až do pleurální dutiny a tam dráždit buňky pleury. Dlouhodobé dráždění azbestem má vztah ke vzniku zhoubného nádoru mezoteliomu.
7. Úraz hrudníku – Při úrazu hrudníku může dojít ke krvácení do pleurální dutiny, nebo k k úniku mízy (lymfy) z roztrženého velkého hrudního mízovodu. Při krvácení z cév bude tekutina logicky obsahovat červené krvinky (hemothorax), při poranění mízovodu bude tekutina obsahovat mízu obsahující vyšší obsah cholesterolu (chylothorax).
Projevy: Samotná přítomnost tekutiny okolo plíce se nemusí projevovat nijak a může být náhodným nálezem. Jinak se projevuje celkem logicky – plíce je tekutinou stlačována a při nádechu se nemůže plicní tkáň rozepínat. Člověk začne trpět dušností a může být drážděn ke kašli. Další příznaky se mohou vyskytovat dle konkrétní příčiny, viz výše.
Diagnostika: Na přítomnost tekutiny okolo plíce se dá usuzovat z fyzikálního vyšetření – poklep nad tekutinou bývá ztemnělý a dýchání při poslechu fonendoskopem je oslabené. Diagnózu potvrdí rentgen plic, kde uvidíme hladinu tekutiny. Nejpřesnější dostupné vyšetření je nicméně ultrazvuk hrudníku, který relativně přesně určí množství tekutiny a radiolog nám navíc může označit vhodná místa k jeho vypuštění (viz léčba).
Rozhodneme-li se tekutinu odsát, tak získané vzorky nevyhazujeme, ale posíláme na cytologické, biochemické a mikrobiologické vyšetření. Velmi důležité je rozlišení zmíněného exsudátu a transudátu, což lze provést jednoduchou Rivaltovou zkouškou nebo složitějšími laboratorními metodami. Díky znalosti o chemickém, buněčném a mikrobiálním složení vzorku můžeme dále odhadovat příčinu vzniku tekutiny.
Léčba: Zásadou léčby je léčení příčiny, která vodu na plicích způsobila. Detaily najdete v článcích o zápalu plic, rakovině plic, mezoteliomu apod.
Kromě léčby vyvolávající příčiny se odstraňuje tekutina, aby se nemocnému ulevilo. Tekutinu odstraňujeme nejlépe tak, že pacienta pošleme na ultrazvuk hrudníku, kde nám na jeho záda označí body vhodné ke vpichu. Do takto označených míst vbodneme jehlu napojenou na hadičku. Tekutinu pak touto hadičkou odsáváme pomocí speciální injekční stříkačky, nebo hadičku napojíme na podtlakový přístroj, který tekutinu odsává (drenáž). Odsátí tekutiny má většinou dobrý efekt na klinický stav pacienta, kterému se uleví a začne se mu lépe dýchat. Kromě toho získáme vzorky tekutiny na vyšetření.
Pokud se tekutina na plíci u nádorových onemocnění neustále vrací, můžeme jako paliativní řešení volit tzv. pleurodézu. Tento zákrok se nejčastěji provádí aplikací talku (nebo jiné sloučeniny) do pohrudniční dutiny. Talek podráždí poplicnici a následný chemický zánět způsobí její srůst s plící, což zabrání plnění dutiny tekutinou.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.internimedicina.cz
https://www.emedicinehealth.com
