Vozhřivka (odborně malleus) je bakteriální infekční onemocnění, které primárně postihuje zvířata ze skupiny lichokopytníků, je však přenosné i na člověka. Vzhledem k častému těžkému průběhu a vysoké úmrtnosti si povězme o této infekci něco bližšího.
Příčiny: Příčinou onemocnění je bakterie známá jako burkholderia mallei. Typicky napadá lichokopytníky, jako jsou koně a osli. Na člověka se může přenést přímým kontaktem ze zvířat drobnými rankami v kožním krytu, ale nákaza může vzniknout i pozřením kontaminované potravy, nebo přímou inhalací mikroorganizmů. V dnešní době se vozhřivka v civilizovaném světě naštěstí již prakticky nevyskytuje, stále je však hlášen její výskyt z některých oblastí Afriky a Asie.
Projevy: Vozhřivka má tendenci k akutnímu průběhu, kdy se choroba objeví asi týden po nákaze. Kromě horečky a zimnice se začnou objevovat vředy sliznice dýchacích cest, což je spojeno s kašlem a dušností. Zejména inhalační formy mají tendenci k rozvoji extrémně těžkého zápalu plic se vznikem plicních abscesů. V těle nemocného dochází ke mnohočetnému zvětšení lymfatických uzlin. Akutní vozhřivka bývá relativně často smrtelná.
Chronická vozhřivka má dlouhodobý průběh, jsou přítomné celkové příznaky infekce včetně nevůle, váhového úbytku a zvýšené teploty. Na sliznicích dýchacích cest se opět mohou tvořit vředy a objevuje se hnisavý výtok z nosu. V řadě tkání je možno prokázat přítomnost drobných abscesů.
Diagnostika: Diagnózu vozhřivky lze teoreticky potvrdit na základě klinických příznaků a průkazu přítomnosti bakterií v organizmu. Znovu ale opakuji že jde o pouhou teorii, vzhledem k nulovému výskytu v Evropě by jistě nebylo možné chorobu včas diagnostikovat.
Léčba: Bakterie způsobující vozhřivku je citlivá vůči celé řadě antibiotik a antibiotická terapie je tedy základem léčby. Kromě antibiotik je u akutní vozhřivky nutné udržovat základní životní funkce a zabránit selhání důležitých orgánů.
