Kreatinkináza (kreatinkinasa) je enzym, který můžeme najít v celé řadě tkání a zjišťování jeho koncentrace v krvi má význam v diagnostice řady chorob. Kreatinkináza (CK) se vyskytuje v cytoplazmě řady buněk a svalových vláken. Enzym má význam pro buněčný energetický metabolizmus, a proto jeho podtypy (tzv. isoenzymy) najdeme ve tkáních s vysokým energetickým obratem. Mezi tyto tkáně patří příčně pruhovaná svalovina, srdeční sval a mozek.
Princip vyšetření: Hodnotu kreatinkinázy lze zjistit z jednoduchého náběru žilní krve, kdy získaný vzorek odešleme do biochemické laboratoře. Běžným výsledkem je celková koncentrace CK, v případě potřeby je možné dovyšetřit konkrétní CK z určité tkáně (např. CK-MB je isoenzym kreatinkinázy nacházející se v buňkách srdečního svalu).
Normální hodnoty kreatinkinázy: Běžná hodnota CK se pohybuje mezi 0,45-2,45 mikrokatalů na litr. Z klinického hlediska nás zajímají zejména stavy se zvýšením kreatinkinázy nad horní hranici normy.
Příčiny zvýšení kreatinkinázy: Kreatinkináza je většinou zvýšená tehdy, když dochází k poškození a odumírání buněk, ve kterých se enzym nachází. Enzym je vyplaven do krve, kde pak zjistíme jeho vyšší hodnoty. Při prvním kontaktu s pacientem obvykle kreatinkinázu nabíráme tehdy, když udává obtíže charakteru svalové slabosti, nebo bolestí svalů.
1. Onemocnění srdce – Kreatinkináza patří mezi historické kardioenzymy, tj. sloučeniny stanovované v diagnostice infarktu. Kreatinkináza se zvyšuje asi za 4-6 hodin od počátku prvních příznaků a je poměrně málo citlivá, o něco lepší bylo stanovení jejího srdečního isoenzymu CK-MB. V dnešní době však již dáváme přednost jiným kardioenzymům. Další nemocí srdce, kdy můžeme očekávat zvýšení CK, je zánět srdečního svalu (myokarditida).
2. Rabdomyolýza (rozpad svalů) – Dojde-li k rozpadu pruhované svaloviny, kreatinkináza se uvolňuje do krve. Takové stavy se shrnují pod pojmem rabdomyolýza a bližší informace o jejích možných příčinách (užívání statinů, crush syndrom, nadměrná fyzická aktivita apod.) najdete v příslušném textu.
3. Záněty příčně pruhovaných svalů – Opět jde o variantu předchozí situace. Zánětem poškozené svaly ve vyšší míře uvolňují kreatinkinázu do krve. Příkladem takových stavů jsou autoimunitní nemoci známé jako dermatomyozitida a polymyozitida.
4. Chronická degenerativní svalová onemocnění - Do této skupiny patří geneticky podmíněné choroby, jako jsou Beckerova a Duchennova dystrofie. Podstatou je pomalý rozpad svalových vláken kvůli vrozenému nedostatku (či chybění) bílkoviny dystrofinu.
5. Selhávání ledvin – Těžké případy akutního i chronického selhávání ledvin mohou být spojeny se zvýšením hladiny kreatinkinázy. V tomto případě jde o důsledek sníženého vylučování kreatinkinázy močí z těla. Tyto situace uvádím spíše pro pořádek, u takových stavů je zvýšení CK jen podružný problém.
Zdroje
https://labtestsonline.org
https://www.mayomedicallaboratories.com