Vzteklina neboli lyssa (anglicky rabies) je smrtelně nebezpečné infekční onemocnění. Dříve bylo na území dnešní České republiky vcelku časté, dnes již se naštěstí téměř neobjevuje. V ostatních částech světa, jako je například Afrika, se vzteklina vyskytuje poměrně často, a proto je dobré si o ní říci několik vět.
Příčiny: Příčinou nemoci je virus vztekliny. Tento virus je schopný nakazit řadu savců, od netopýrů až po člověka. V Evropě měla význam zejména nákaza lišek a psů. Virus se přenáší kousnutím nakaženého zvířete, vyskytuje se totiž v jeho slinách. Při kousnutí se virus dostane do těla člověka. V ráně se dostane do místních nervových zakončení a nervovými vlákny se postupně začne šířit směrem do míchy a odtud do mozku. Rychlost šíření nervem je poměrně malá – virus postoupí řádově o několik milimetrů za den. Cílovou stanicí viru je mozek, jakmile se tam dostane, objeví se zánět mozku s hlavními příznaky nemoci a smrt. Z mozku se virus šíří do slinných žláz a je vylučován ve slinách.
Projevy: První neurčité příznaky se mohou objevit již několik dnů po kousnutí zvířetem. Je to teplota a bolesti hlavy. Jinak může nemoc několik týdnů až měsíců probíhat bez velkých projevů, nemocný se může zdát být zcela zdráv. Toto období klidu bude tím delší, čím je vstupní místo viru do těla vzdálenější od hlavy. Je to logické – virus se šíří nervem z místa rány k mozku. Čím je rána od mozku vzdálenější, tím delší dobu virus k šíření potřebuje. Kousne někoho vzteklé zvíře do krku? Postižení mozku se projeví poměrně rychle – třeba i do několika týdnů. Kousne zvíře člověka do nohy? Postižení mozku se projeví až za mnoho měsíců.
Virus se však po tuto dobu šíří do mozku a jakmile se tam dostane, způsobí rozsáhlý zánět a těžké poškození, které není slučitelné se životem. Nemoc se projevuje změnami osobnosti, mohou vznikat záchvaty zuřivosti a křeče. Zajímavý je častý vznik nadměrného slinění a hydrofobie, což je nesnášenlivost vody z důvodu poruchy polykání. Nemocný dostává záchvaty křečí i při vypití malého množství tekutiny. Poškození mozku může být spojené i se vznikem poruch hybnosti a s ochrnutím svalů.
Pozn: U zvířete je taktéž patrná změna chování. Divoká zvířata se mění na podezřele krotká, domácí zvířata se mohou stát nezvykle agresivními. Povaha nemocného zvířete bývá nevyzpytatelná, i zdánlivě krotké zvíře může kousnout. Blíží-li se v lese k člověku beze strachu liška, je to velmi podezřelé.
Diagnostika: U zvířete (a v podstatě i u člověka) se infekce spolehlivě prokáže vyšetřením vzorku mozkové tkáně. Zvíře s podezřením na vzteklinu se tedy obvykle utratí a pak je prozkoumán jeho mozek. U živého člověka s podezřením na nákazu vzteklinou nemá diagnóza žádný význam – prostě ho léčíme, jako by vzteklinu měl. Je-li naše podezření mylné, léčíme ho zbytečně. Je-li však naše podezření správné, zachráníme mu život.
Prevence: Existuje vakcína proti vzteklině, kterou se snažíme podávat divoce žijícím savcům. Známé jsou celostátní akce spojené s podáváním vakcíny liškám. Existují i vakcíny pro lidi (např. Rabipur a Verorab), preventivně je lze aplikovat cestovatelům do rizikových zemí, nebo lidem s vyšším rizikem profesionální nákazy (např. veterinární pracovníci).
Účinnou prevencí, kterou může udělat každý, je v přírodě se nedotýkat uhynulých psovitých šelem, zejména lišek. Rád bych varoval před příkladem několika mých krajanů z Vysočiny. Jeden z nich přejel autem lišku. Chtěl její kůži a proto mrtvou lišku vzal a donesl kamarádovi (řetězec idiocie započal), který ji stáhl z kůže a vyvrhl. Další známý si pak kůži pohladil. Věc se jim pak trochu se zpožděním rozležela v hlavě a o celé věci informovali lékaře. Zbytky lišky byly vyhrabány a infekce lišky virem vztekliny byla potvrzena. Všichni dotyční svorně skončili na infekčním oddělení a dostali svou dávku injekcí (viz níže), což si mohli ušetřit.
Léčba: Je-li u člověka podezření na nákazu, tj. blízký kontakt s potenciálně nakaženým zvířetem (pohlazení, kontakt s jeho slinami, kousnutí neznámým zvířetem) je životně nutné navštívit lékaře. Nejprve se provede vyčištění a dezinfekce rány, pak se začne aplikovat očkovací vakcína proti vzteklině. Její efekt je v podstatě preventivní. Viru většinou trvá týdny až měsíce než se dostane do mozku. Včas aplikovaná vakcína rychle vytvoří proti viru imunitu (dříve než se virus do mozku dostane) a tak zabrání poškození mozkové tkáně. Čím dříve se vakcína podá, tím je šance na přežití vyšší. Problémem vakcíny je, že se podává v 6 dávkách a není to prý nic příjemného. Druhou variantou je nicméně velmi nepříjemná smrt. U vážnějších případů se kromě vakcíny podají přímo uměle vyrobené protilátky. Ty jsou schopné chránit nemocného ihned.
Zdroje
https://www.cdc.gov
https://www.who.int
