Zánět kostní tkáně se odborně označuje jako osteomyelitida. Postižena může být vlastní tkáň kosti i kostní dřeň.
Příčiny: Klasická osteomyelitida je infekční proces, který vzniká při napadení kosti nějakým mikroorganizmem, typicky bakteriemi. Poměrně často se jedná o bakterie ze skupiny stafylokoků (mezi lékaři je obávaná zejména MRSA), méně často jde o streptokoky. Bakterie se do kosti mohou dostat z okolí u otevřených zlomenin, nebo krví u septických stavů. Zvýšené riziko infekce kostí je pochopitelně u pacientů po různých chirurgických a ortopedických zákrocích, například po totálních endoprotézách apod. Akutní záněty vznikají spíše u dětí, chronické záněty nalézáme častěji u dospělých jedinců. Rizikovým faktorem jsou i různé poruchy imunity.
Projevy: U dětí bývají postiženy spíše dlouhé kosti, u dospělých nalézáme infekce obratlů s meziobratlovými ploténkami (spondylodiscitidy) a infekce pánevních kostí. U akutního zánětu je přítomna vysoká horečka, zimnice a bolest postižené kosti. Okolí zánětu bývá prosáklé, oteklé a bolestivé na pohmat. Do místa zánětů proudí bílé krvinky, ničí bakterie a přitom dochází i k rozpadu kosti, jejíž odumřelé části se mohou odlamovat. V místě mohou vznikat hnisavá ložiska (abscesy), které se mohou píštělemi (zánětem vytvořené tunely) provalit na povrch těla. Zánět poměrně často přechází do chronické fáze, při kterém se objevuje zvýšená teplota do 38°C a dochází k trvajícímu odtoku hnisavého sekretu píštělemi, aniž by došlo k vyhojení procesu.
Diagnostika: Důležitá je přítomnost příznaků a rizikových faktorů kostního zánětu. V krevních náběrech najdeme zvýšený počet bílých krvinek a zvýšené CRP. Nezbytné pro diagnózu je provedení rentgenu, který postižení kostní tkáně zobrazí kvalitně. K upřesnění rozsahu poškození a zhodnocení postižení měkkých tkání včetně abscesů může být provedeno CT vyšetření, v případě postižení páteře se provádí magnetická rezonance. Výhodou je odebrání hemokultur, vyvolávající bakterie jsou totiž při zánětu kostí často přítomny v krvi. Hemokultura nám pomůže odhalit jejich typ i citlivost na antibiotika.
Léčba: Léčba nemusí být nijak jednoduchá. Podávají se nitrožilně antibiotika ve vysokých dávkách, jejich účinek v kosti totiž nebývá ovšem tak silný jako v jiných tkáních. Někdy může být nutné provést chirurgický zákrok a ložisko infekce vyčistit a zajistit odtok hnisu. Pokud by byla infekce nezvládnutelná a dále se šířila, může celý stav vyústit i v amputaci postižené končetiny.
