Zánět osrdečníku neboli odborně perikarditida je onemocnění, které svými projevy umí napodobit infarkt myokardu. Nemusí být nijak závažné, ale někdy může naopak mít smrtelné komplikace. Osrdečník je v podstatě takový vak, ve kterém je uloženo srdce. Osrdečník srdce chrání a přitom umožňuje jeho stahování a roztahování. Při postižení tohoto vaku zánětlivým procesem mluvíme o perikarditidě.
Příčiny: Příčin perikarditidy je celá řada. Perikarditida může být infekční - často ji způsobují některé viry, bakterie a o něco vzácněji i plísně. Zánět osrdečníku ovšem může vzniknout i u autoimunitních chorob, může provázet nádorová onemocnění, sníženou funkci štítné žlázy a hromadění odpadních látek v těle při chronickém selhávání ledvin (odborně tzv. urémie).
Projevy: Rozlišujeme tři základní typy perikarditidy - suchou, vlhkou a vzácnější konstriktivní. Suchá perikarditida obvykle nastupuje jako první. Osrdečník je postižený zánětem a zevní vrstva srdce při srdeční činnosti tře o takto podrážděnou tkáň osrdečníku. To je nepříjemné a nemocný pociťuje bolesti na hrudi. To je sice nepříjemný stav, ale není to ten hlavní problém. Suchá perikarditida se totiž může přeměnit ve vlhkou. Buňky drážděného osrdečníku totiž mohou do prostoru mezi srdcem a osrdečníkem začít vypouštět tekutinu. To bývá spojeno s úlevou a vymizením bolesti na hrudi, protože tekutina zabraňuje tření srdce o osrdečník. Tímhle může celá perikarditida skončit, tekutina se postupně vstřebá a nemocný se postupně uzdraví. Jindy ovšem může být tekutiny příliš mnoho a začne utlačovat srdce, které se pak nemůže roztahovat. Tato komplikace může přejít až do stavu tzv. srdeční tamponády. V takovém případě je srdce stlačeno tak moc, že je narušena jeho pumpovací funkce a celý stav může skončit náhlým srdečním selháním a velmi rychlou smrtí.
Konstriktivní perikarditida je výrazně vzácnější než klasická suchá nebo vlhká, a proto jsem jí věnoval vlastní text. Jde o chronický zánět osrdečníku, při kterém se do osrdečníku začne ukládat pojivová tkáň a způsobí jeho ztuhnutí. Tuhý osrdečník funguje jako jakýsi "korzet" utlačující srdeční sval.
Diagnostika: S diagnózou je to u suché perikarditidy relativně těžké. Je přítomná bolest na hrudi, mohou být zvýšené srdeční enzymy a na EKG jsou změny velice podobné nálezu u infarktu. Z toho důvodu je i pro zkušeného lékaře velmi snadné tato dvě onemocnění zaměnit a člověk s perikarditidou skončí na koronarografii (kde se nic nezjistí). U suché perikarditidy může být někdy fonendoskopem slyšitelný třecí šelest, jak se třou zánětem postižené listy perikardu o sebe.
Pozn: Pro mediky - určitým rozdílem je fakt, že u infarktu jsou elevace ST úseku přítomné jen v některých svodech, u perikarditidy bývají přítomny ve všech svodech. Snížená voltáž QRS je pak typičtější spíše pro vlhkou perikarditidu.
Vlhká perikarditida je v tomto ohledu poněkud lepší, protože ji podezření můžeme získat již z rentgenu hrudníku. Osrdečník naplněný tekutinou je rozšířený a na snímku to vypadá jako neobvykle velké srdce. Konečnou vyšetřovací metodou je pak ultrazvuk srdce (ECHO), které tekutinu v osrdečníku spolehlivě určí a umí i odhadnout její přibližné množství. Při špatné vyšetřitelnosti je možné provést jícnové ECHO. Po zjištění perikarditidy je vhodné alespoň orientačně několika základními vyšetřeními pátrat po nádorech a autoimunitních chorobách.
Léčba: Suchá perikarditida se léčí hlavně klidem na lůžku, sledováním pacienta a podáváním nesteroidních protizánětlivých léků. Vlhká perikarditida se léčí v podstatě stejně s výjimkou rozvíjející se tamponády srdeční. To je již život ohrožující stav, který se musí řešit akutní drenáží perikardu. Tento zákrok spočívá v tom, že lékař vbodne jehlu přes stěnu hrudníku do dutiny mezi osrdečníkem a srdcem a tekutinu odtamtud odsaje.
Zdroje
https://www.heart.org
https://www.mayoclinic.org
