Zánět středního ucha (latinsky otitis media) je onemocnění, které zažilo mnoho lidí, obzvláště v dětském věku. Já ho měl dvakrát ještě jako předškolní dítě a dobře si to pamatuju. Není to nějakou výjimečnou pamětí. Pořádný zánět středního ucha a následná léčba je prostě zážitek, na který se jen tak nezapomíná.
Nejprve si řekněme něco o místě tohoto zánětu, tj. o středním uchu. Středoušní dutiny máme uvnitř hlavy dvě, nachází se na obou stranách naší lebky. Každá z nich sousedí s vnitřním uchem, které obsahuje náš sluchový orgán – hlemýžď. Bubínkem je střední ucho odděleno od zevního ucha a Eustachova trubice spojuje středoušní dutinu s nosohltanem. Vzhledem k tomu, že bubínek je nepropustná blána, jediná cesta, kudy mohou ze středního ucha odcházet nečistoty je právě ona Eustachova trubice. Střední ucho obsahuje tři drobné kůstky – kladívko, kovadlinku a třmínek, které spojují bubínek s hlemýžděm a umožňují přenos vibrací na hlemýžď. Střední ucho je tedy důležité pro přenos zvuku do vnitřního ucha, kde je zpracován. Tak to bychom měli na úvod a nyní se již přesuneme k vlastnímu zánětu středního ucha.
Příčiny: Nejčastější příčinou klasického hnisavého zánětu středního ucha je bakteriální infekce, často streptokokového původu (obvykle pneumokok), která se do středouší obvykle dostane z nosohltanu přes Eustachovu trubici. Infekci může způsobit i bakterie známá jako hemofilus. A proč k bakteriální infekci dojde? Někdy předchází zánětu středního ucha rýma, při které může dojít ke zduření sliznice dutiny nosní a k zúžení vyústění Eustachovy trubice do nosohltanu. Tím ztrácí dutina středního ucha svůj jediný kontakt s okolím, snadněji se v ní mohou hromadit nečistoty a bakterie a snadněji může vzniknout infekce.
Existují ovšem stavy, které riziko vzniku zánětu středního ucha zvyšují. Patří mezi ně například zvětšená nosní mandle. Pokud se tato mandle příliš zvětší, což se v dětském věku stává, může to mít opět za následek ucpání Eustachovy trubice hmotou mandle. Ostatní příznaky zvětšené nosní mandle najdete v příslušném textu. Příčinou mohou být i nejrůznější poruchy imunitního systému ve smyslu jeho snížené aktivity. Horší imunita znamená častější infekce. Velmi vzácnou příčinou častých zánětů středního ucha může být i Kartagenerův syndrom. U tohoto syndromu bývá narušená funkce řasinek, které se v dýchacím traktu vyskytují hojně a umožňují svým pohybem odstraňování nečistot. Proto mají nemocní s tímto syndromem mimo jiné i častější záněty středního ucha.
Projevy: Klasická infekce středního ucha začíná náhle z plného zdraví nebo jí předchází neurčité příznaky infekce dýchacích cest (horečka, kašel, rýma, bolest v krku apod.). Hlavním projevem akutního zánětu středního ucha je velice nepříjemná bolest v uchu. Malé děti pláčou, větší jsou již schopné bolest ucha popsat. Kromě toho bývá přítomná horečka s celkovou schváceností. Někdy může být přítomné určité zhoršení sluchu na postižené ucho a pískání v uchu. Zánět přeci jen trochu zhorší schopnost středního ucha převádět zvuky do vnitřního ucha. Dutina středního ucha se plní hnisem a bubínek je proto vyklenutý směrem ven. To se ovšem nezjistí prostým okem, ale až při vyšetření na ušním-nosním-krčním.
Komplikace: Komplikací je celá řada, já bych jmenoval jen některé. První je protržení bubínku. Bubínek totiž nevydrží tlak hnisu a protrhne se. Hnis a krev vyteče z ucha ven a nepříjemná bolest ucha ustává. Protržený bubínek už však nemusí tak dobře zachycovat a přenášet zvukové vibrace a může se proto zhoršit sluch. Další velice nepříjemnou komplikací je přestup infekce do dutinek v lebeční kosti. Jakmile infekce napadne kost, je to zlé, protože antibiotika se do kosti dostávají velmi omezeně a je obtížné infekci z kosti vypudit.
Opakované záněty středního ucha mohou vést ke vzniku cholesteatomu, což je nepravý nádor rostoucí ve středouší složený z tukové tkáně a agresivních enzymů. Cholesteatom může poškozovat struktury ucha a narušit sluch.
Diagnostika: U malého dítěte musí pojmout podezření dětský lékař. Není to vždy jednoduché, protože malé děti pouze křičí a pláčou. Větší děti a dospělí lékaři o prudké bolesti v uchu prostě řeknou. Lze udělat vyšetření krve, které ukáže známky infekce (vzestup bílých krvinek, zvýšení CRP a tak podobně). Nejdůležitější je ale vyšetření na ušním-nosním-krčním. Tamní lékař se může otoskopem podívat do zevního zvukovodu a uvidět bubínek. Je-li bubínek vyklenutý tlakem hnisu, je diagnóza prakticky jistá.
Léčba: U začínajícího zánětu se podávají jen antibiotika, ale jinak je vcelku běžné „píchání uší“. Pro mě to byl v dětství jeden z nejnepříjemnějších zážitků u lékaře, protože to bolelo hrozně. Jde o to, že se bubínek opatrně propíchne tenkou jehlou a hnis ze středouší může vytéci. Zatímco u samovolného prasknutí bubínku je otvor nepravidelný a různě velký, zde je to jen malý otvůrek, který se pak dobře hojí. A i když je chvilková bolest při píchnutí nepříjemná, následuje po vytečení hnisu rychlá a příjemná úleva. Také je třeba vzít v úvahu, že jsem byl tehdy ještě dítě a dospělí snášejí bolest mnohem lépe. O konkrétní metodě léčby již rozhoduje zkušený lékař.
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://www.healthline.com
