Zánět žil se odborně označuje jako flebitida (tromboflebitida) a obvykle se jím má na mysli zánět povrchových žil končetin, který je spojen s přítomností krevních sraženin. Jedná se o relativně častou formu žilních onemocnění dolních končetin.
Záněty žil se mohou vyskytnout na horních končetinách, ale častější je na končetinách dolních. Z toho důvodu je vhodné si říci několik slov o tamním systému žil. Z dolních končetin je krev odváděna dvěma systémy žil – povrchovým a hlubokým. Hluboký systém odvádí větší množství krve a s povrchovým systémem je propojen spojovacími žilami. Žíly dolních končetin jsou vybaveny chlopněmi, které umožňují tok žilní krve jedním směrem – z dolních končetin pryč. Jednosměrnými chlopněmi jsou vybaveny i spojovací žíly a tak je umožněn tok krve z povrchového systému do hlubokého a nikoliv naopak. Kromě chlopní napomáhá toku krve i svalová pumpa, kdy pohyby svalů dolních končetin napomáhají vytlačovat krev z dolních končetin pryč.
Pozn.: Postižení hlubokých žil krevními sraženinami neoznačujeme jako flebitidu, ale jako hlubokou žilní trombózu (flebotrombóza). Jde o velký rozdíl, k oběma stavům máme odlišný terapeutický přístup.
Příčiny: V řadě případů žádnou jasnou příčinu zánětu žil nezjistíme. Riziko zánětů žil dolních končetin je vyšší u lidí s chronickou nedostatečností těchto žil a jejími komplikacemi. Záněty žil jsou častější u starších lidí, u lidí se srážlivými stavy a u těhotných žen.
Na horních končetinách je důležitou příčinou vzniku zánětů žil jejich kanylace (kanylová flebitida) a podávání léků nitrožilně. Některé léky způsobují záněty žil s vyšším rizikem než ostatní, jde například o některá antibiotika (např. makrolidy), chemoterapeutika a tak podobně.
Opakující se migrující flebitidy mohou doprovázet přítomnost zhoubných nádorů v těle a v takovém případě jsou paraneoplastickým příznakem. Tuto situaci označujeme jako Trousseaův syndrom.
Projevy: Povrchová tromboflebitida se projevuje místním zarudnutím v průběhu postižené žíly a lokální bolestivostí. Při pohmatu může být postižená oblast pruhovitě zatvrdlá. Otok a zfialovění končetiny nejsou pro tromboflebitidu typické.
Některé rozsáhlejší záněty povrchových žil mohou zasahovat až do míst, kde se povrchový systém napojuje na hluboké žíly a v tomto případě je riziko že povrchová tromboflebitida může přejít v hlubokou žilní trombózu.
Diagnostika: Klasickou tromboflebitidu lze obvykle rozpoznat na první pohled. U viditelně rozsáhlejších zánětů a při celkových změnách dané končetiny (např. otok) je nicméně vhodné doplnit ultrazvuk, aby mohla být vyloučena hluboká žilní trombóza.
U člověka s recidivujícími záněty žil bez jasné patrné příčiny by jistě bylo dobré zvážit základní vyšetření, která by vyloučila rozsáhlejší nádor v těle (rentgen plic, ultrazvuk břicha, u ženy vyšetření gynekologem, u muže vyšetření urologem a tak podobně).
Léčba: Povrchovou tromboflebitidu léčíme obvykle bandáží končetiny a doporučením zcela normálního pohybu. Lokálně i celkově lze podávat klasické protizánětlivé léky a podpůrně léky na žíly (venotonika – např. Detralex). U rozsáhlejších zánětů žil lze na několik týdnů předepsat léky na ředění krve, přičemž v tomto případě jsou obvykle zvoleny injekčně aplikované nízkomolekulární hepariny.
