Záněty jater tvoří velmi širokou skupinu nemocí s odlišnými příčinami, průběhem a prognózou. Je vhodné si o nich říci několik slov a uspořádat si toto složité téma.
Obecně řečeno je vhodné záněty jater rozdělit na akutní a chronické.
a) Akutní záněty jsou náhlé, bývají bouřlivější, jsou provázeny nepříjemnými příznaky (zvětšení jater, bolesti v pravém podžebří, žloutenka, slabost, nechutenství aj.). Následně může dojít k naprostému vyléčení, někdy však může akutní zánět přejít do nebezpečného akutního jaterního selhání, nebo do chronického zánětu.
b) Chronické záněty probíhají dlouhodobě a nenápadně, bývají relativně bezpříznakové, a nezřídka jsou diagnostikovány zcela náhodně. Jejich hlavním nebezpečím je postupné poškození jaterní tkáně, které může přejit do jaterní cirhózy, která se začne projevovat řadou komplikací (viz text o cirhóze).
Příčiny: Existuje velké množství činitelů, na které jaterní tkáň reaguje zánětem, já uvedu pouze ty nejznámější a klinicky nejdůležitější.
1. Infekční záněty – Mohou být akutní i chronické. Infekční zánět jater mohou způsobit bakterie, viry i parazité. Zřejmě nejvýznamnější jsou virové hepatitidy A-E, postižení jater při virové infekční mononukleóze a napadení jater cytomegalovirem. Z parazitů mohou být původci jaterního zánětu například echinokok (tvoří jaterní cysty) a améby. Pokud jde o bakterie, pak játra může napadnout řada bakteriálních druhů, mají spíše tendenci infekci ohraničovat a vytvářet hnisavé jaterní abscesy.
2. Léky a toxické sloučeniny – Celá řada látek může způsobit akutní jaterní zánět, který může přejít do chronického. Z léků je to například sloučenina amiodaron (na léčbu poruch srdečního rytmu), paralen (např. Paracetamol, Paralen, Panadol), hormonální antikoncepce, některé nesteroidní protizánětlivé léky a mnohé další. Z toxických sloučenin jde typicky o toxiny obsažené v některých houbách, například v muchomůrce zelené.
3. Alkohol – Alkoholu je nutné věnovat zvláštní místo. Jednorázový nadměrný přísun alkoholu může vyvolat akutní zánět jater (akutní alkoholová hepatitida), zatímco dlouhodobý alkoholizmus bývá spíše spojen s postupujícím chronickým zánětem, který vyústí v cirhózu.
4. Vrozené a metabolické choroby – Jde o geneticky podmíněná onemocnění, z nichž je nutno zmínit zejména hemochromatózu (zánět vyvolaný ukládáním železa), Wilsonovu chorobu (zánět vyvolaný ukládáním mědi) a deficit alfa-1-antitrypsinu.
5. Autoimunitní procesy – Klasickým příkladem, kdy zánět jater bezdůvodně vyvolá náš vlastní imunitní systém, je chronická autoimunitní hepatitida, zánětlivé poškození jater ovšem vzniká u autoimunitních nemocí žlučovodů (primární biliární cirhóza a primární sklerózující cholangitida).
6. Porucha odtoku žluče – Prakticky každý stav, který vede k dlouhodobému městnání žluči v játrech může vyvolat chronický zánět jaterní tkáně. Vyvolávající příčiny můžete najít v textu o žloutence.
7. NASH – Zkratka NASH znamená NeAlkoholickou SteatoHepatitidu. Jedná se o zřejmě dosti podceňované jaterní onemocnění, které je způsobeno nadměrným ukládáním tuku v játrech. Pokud se NASH rozvine, je asi 10-20% pravděpodobnost, že se postupem času vyvine cirhóza.
8. Ischémie – Ischémie znamená nedostatek kyslíku. Játra potřebují kyslík poměrně dost, jednán se přeci jen o důležitou chemickou továrnu těla. Poměrně častou příčinu nedostatku kyslíku pro játra jsou šokové stavy, u kterých prudce poklesne tlak krve v cévách a je narušeno zásobení kyslíku a živinami ve většině tkání. Další možnou příčinou je ucpání jaterní tepny krevními sraženinami.
Diagnostika: Důležité je promluvit s pacientem, zjistit jeho obtíže, mít informace o jeho celkovém zdravotním stavu a nemocech v rodině. Zcela zásadní je dotaz na užívání alkoholu a přehled o lécích, které pacient užívá. Význam má i celkové fyzikální vyšetření (pohled, pohmat, poklep) se zaměřením na břicho a játra. V krevních náběrech nás nejvíce zajímají jaterní testy a hladina látky bilirubin (ta je vylučována játry do žluče). Ze zobrazovacích metod je na prvním místě ultrazvuk břicha (může najít ztučnění jater, známky cirhózy a její komplikace). Další vyšetřovací metody pak již většinou cílíme dle výsledků výše zmíněných vyšetření a našeho podezření. Velmi důležité místo v diagnostice má biopsie jater, při které získáme vzorek jaterní tkáně k vyšetření pod mikroskopem. U řady diagnóz je nicméně jaterní biopsie stále více nahrazována neinvazivní elastografií.
Zdroje
https://www.nhs.uk
https://www.healthline.com
