Zelený zákal (odborně glaukom) je poměrně časté oční onemocnění. Může vést k postupnému zhoršování zraku, bolestem i závažnému poškození zrakového nervu. Neměl by být zaměňován s šedým zákalem, což je zcela jiné onemocnění.
V přední části zadní komory oční koule (v tzv. řasnatém tělesu) se produkuje nitrooční tekutina a odtéká přes zornici do komory přední a odsud se z prostoru mezi rohovkou a duhovkou (tzv. komorový úhel) vstřebává do okolních cév a tedy do krevního oběhu. Dojde-li k poruše odtoku nitrooční tekutiny, vzniká v oku přetlak. Tento zvýšený tlak nitrooční tekutiny je pak spojen se vznikem glaukomu.
Příčiny: Riziko vzniku nemoci roste s věkem a je vyšší u žen než u mužů. Existuje řada genetických příčin vzniku nemoci a glaukom může vzniknout jako vrozená porucha. Kromě toho se glaukom častěji vytváří u chronických diabetiků, po úrazech oka a po nitroočních zánětech (např. záněty duhovky a další uveitidy). Nitrooční tlak může být zvyšován i řadou léků. Zejména vliv některých léků na zvýšení nitroočního tlaku má význam v interní medicíně, protože tyto léky by pacient s glaukomem neměl užívat. Patří sem například některé léky roztahující průdušky (využívané v léčbě CHOPN a astmatu), léky proti Parkinsonově chorobě a některá psychiatrická léčiva.
Projevy: Vysoký nitrooční tlak vede k poškozování zrakového nervu. Nemoc může probíhat relativně bezpříznakově s „pouhým“ postupným zhoršováním zraku, občasnými mžitky a výpadky periferního zorného pole. Místo, kam člověk hledí, bývá poměrně dlouho viděno normálně, okraje zorného pole však postupně ztrácí ostrost a objevují se v něm stíny a černé skvrny. Neléčená nemoc by nakonec skončila naprostým oslepnutím.
Vzácněji se může objevit tzv. glaukomový záchvat. Ten se projeví bolestí a zarudnutím postiženého oka, poruchou vidění a z celkových příznaků se objevuje nevolnost a zvracení. Při záchvatu je nutné ihned vyhledat očního lékaře.
Diagnostika: Při podezření na glaukom by měl pacient absolvovat vyšetření očním lékařem, který má možnost vyšetřit zrakovou ostrost, periferní vidění a – co je nejdůležitější – i výši nitroočního tlaku. Přístroj měří nitrooční tlak zcela neinvazivně podle odporu, který klade lidské oko proudu vzduchu.
Léčba: Léčbu je nutné zahájit co nejdříve. V ideálním případě se podaří zastavit zhoršování nemoci, již vzniklé poruchy zraku však nejde zvrátit. Základem léčby jsou léky snižující nitrooční tlak (snížením tvorby nitrooční tekutiny, zvýšením odtoku nitrooční tekutiny z oka apod.). Užívají se ve formě očních kapek, což zajišťuje lokální účinek a snižuje jejich možné celkové nežádoucí účinky. V případě nedostatečného efektu těchto léků se provádí různé zákroky laserem nebo přímo chirurgické zákroky. Léčebných postupů je více a v zásadě je jejich podstatou zajištění lepšího odtoku oční tekutiny. Detailnější informace bych již přenechal očním lékařům.
