Žloutenka typu B patří mezi virové infekční hepatitidy. Přeloženo do češtiny to znamená, že jde o infekční chorobu způsobenou viry, která se projevuje zánětem jaterní tkáně.
Příčiny: Příčinou je nákaza virem žloutenky typu B (HBV virus). Jedná se o nebezpečné a celosvětově velmi rozšířené onemocnění, počty nakažených se počítají na stovky milionů. Virus se přenáší tělními tekutinami, například pohlavním stykem, sdílením injekcí u nitrožilních narkomanů, při neodborně prováděném tetování a piercingu, transfuzemi*, dialýzou* apod. Relativně často dochází k přenosu z nemocné matky na plod.
* Ve vyspělých státech včetně ČR je riziko přenosu tímto způsobem minimální až nulové.
Projevy: Po nákaze může přetrvávat bezpříznakové období v délce 1-3 měsíce. Následuje období akutního zánětu jater, které je spojeno s nevolností, nechutenstvím, zvracením a průjmy. Žloutenka (tj. žluté zabarvení očního bělma, kůže a sliznic) může a nemusí být přítomna. Po akutní fázi u mnoha lidí dojde k úplnému uzdravení, organizmu se podaří virus žloutenky B kompletně zničit. U velmi malého procenta lidí může akutní zánět jater přejít do tzv. fulminantního průběhu spojeného s rychlým selháním jater, které končí často smrtí.
U některých nakažených, například u nemocných s oslabenou imunitou a u dětí, bohužel není imunitní systém schopen tělo viru zbavit a nemoc přechází do chronické fáze. Existuje riziko, že přetrvávání viru v organizmu povede ke vzniku chronického zánětu jater, ke vznik cirhózy a-nebo rakoviny jater.
Diagnostika: Zajímají nás klinické obtíže pacienta, přítomnost žloutenky a případné rizikové chování (nechráněný pohlavní styk nebo injekční narkomanie apod.). V krevních náběrech najdeme zvýšené jaterní testy. Akutní nebo chronickou infekci můžeme prokázat sérologicky. Tíži postižení jaterní tkáně u chronického zánětu lze zhodnotit ze vzorku získaného jaterní biopsií, nebo pomocí elastografie. Ultrazvuk břicha může ukázat některé změny typické pro cirhózu a ložiska rakoviny jater.
Prognóza: Může být různá. Celá řada lidí se po akutním onemocnění zcela uzdraví (poměrně malé procento přitom zemře na akutní selhání jater) a u zbytku zůstane virus v jejich těle. Část těchto lidí budou bezpříznakoví nositelé viru, u jiných však dojde k poškozování jater s možným vznikem cirhózy nebo zhoubného nádoru.
Prevence: Existuje vakcína, kterou se od roku 2001 plošně očkují děti, jinak je vyhrazena pro lidi s vysokým rizikem kontaktu s nákazou (zdravotničtí pracovníci, pacienti s nemocnými ledvinami před zahájením dialýzy apod.).
Léčba: Je nutno léčit pacienty s chronickou infekcí HBV virem, u kterých dochází k poškozování jaterní tkáně. Používá se řada speciálních preparátů, historicky nejpůvodnějším byl tzv. pegylovaný interferon. Ačkoliv současnými metodami nelze infekci zcela vyléčit, jsme u řady pacientů schopni navodit stav dlouhodobé remise (tj. pacient je bez laboratorních a klinických projevů infekce). Při velmi těžkém postižení jaterní tkáně je možno zvážit transplantaci jater, ne každý pacient je ovšem tohoto náročného zákroku schopen.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.mayoclinic.org
