Žloutenka typu C patří mezi virové infekční hepatitidy. Přeloženo do češtiny to znamená, že jde o infekční chorobu způsobenou viry, která se projevuje zánětem jaterní tkáně.
Příčiny: Příčinou je infekce virem žloutenky typu C (HCV virus). Virus se přenáší krví, zřejmě nejčastější formou přenosu je sdílení jehel u nitrožilních narkomanů. Další možností přenosu je pohlavní styk, přenos z nemocné matky na novorozence, tetování + piercing, transfuze* a dialýza*. Přímý kontakt s krví nakažených je rizikový i pro lékařské pracovníky.
* Ve vyspělých státech včetně ČR je riziko přenosu tímto způsobem minimální až nulové.
Celosvětově je virem hepatitidy C nakaženo 150-200 milionů lidí. Velmi významné je rozšíření HCV v Egyptě, došlo k němu při špatně prováděné masové očkovací kampani proti schistosomóze, kdy nebyl používán sterilní materiál.
Projevy: Virová žloutenka C je velmi zákeřná, většinou se v akutní fázi nijak neprojeví (žloutenka – žlutavé zabarvení kůže, sliznic a očního bělma – se vůbec nemusí objevit). Asi 20% lidí se s infekcí vypořádá a uzdraví se. U drtivé většiny lidí ovšem infekce přechází do chronické fáze, organizmus se viru nedokáže zbavit a vzniká chronický zánět jater. Hlavním nebezpečím je vznik cirhózy jater se všemi jejími komplikacemi včetně postupného selhávání jater a zvýšené riziko vzniku rakoviny jater.
Diagnostika: Klinické příznaky jsou nenápadné a k diagnóze může dojít náhodně. Rozhodně by měli být vyšetřeni pacienti s neurčitými trávícími obtížemi, lidé se zvýšenými jaterními testy nejasné příčiny a pacienti s nově zjištěnou cirhózou. Samotný průkaz infekce se provádí speciálním sérologickým vyšetřením s nálezem existence protilátek proti viru v krvi a přímým průkazem virové nukleové kyseliny. Zobrazovací metody, jako je například ultrazvuk břicha sice v diagnóze nepomohou, ale mohou prokázat změny typické pro cirhózu a časná ložiska rakoviny jater. Vznik jaterní cirhózy lze potvrdit jaterní biopsií, nebo jaterní elastografií.
Prognóza: Ve 20% dojde k úplnému uzdravení, tito pacienti mají prognózu výbornou. U zbytku nemocných je to již komplikovanější, nemoc může mít i fatální důsledky (viz projevy).
Prevence: V současné době nemáme k dispozici žádnou vakcínu proti žloutence typu C.
Léčba: Proti HCV se podávaly léky obsahující pegylovaný interferon a ribavirin, v dnešní době jsou však stále více odsouvány do pozadí modernějšími sloučeninami (např. sofosbuvir). Léky se podávají dlouhodobě v určitých kombinacích a sleduje se odpověď na léčbu (hladina jaterních testů, množství virových nukleových kyselin v krvi apod.). Rozhodně lze říci, že kombinací těch správných antivirotik lze v dnešní době již řadu pacientů vyléčit, je to ovšem velice drahé. Při těžkém poškození jaterní tkáně je možno zvážit transplantaci jater, ne každý pacient je ovšem tohoto náročného zákroku schopen.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.mayoclinic.org
