Zvracení je souhrou svalových stahů a uvolnění, které vedou ke zvýšení tlaku v žaludku a vypuzení tráveniny přes jícen a hltan dutinou ústní. Jedná se primárně o obranný reflex, pro lepší pochopení jeho příčin je nutné si v několika větách uvědomit jeho mechanizmus. Reflex zvracení tvoří na sebe navazující stahy různých svalů. Nejprve se stáhne bránice, což zmenší objem žaludku. Uvolní se dolní jícnový svěrač, což umožní vytlačení žaludečního obsahu do jícnu. Kromě toho se uzavírá záklopka hrtanová, což brání vdechnutí zvratků.
Zvracení je řízeno z mozkového centra v oblasti spodiny čtvrté mozkové komory. Do tohoto centra přichází různé impulzy, které mohou zvracení vyvolat. Do centra přichází informace o rozepětí trávicí trubice, o koncentraci různých sloučenin v krvi (včetně toxických sloučenin) a přichází do něj impulzy z ústrojí rovnováhy vnitřního ucha. Centrum je ve spojení i s centry mozku, které mají na starosti emoce a psychiku. Jakékoliv podněty, které podráždí centrum pro zvracení, mohou reflex zvracení vyvolat.
Speciální problematiku tvoří zvracení krve, zvracení kávové sedliny a zvracení střevního obsahu (viz příslušné texty).
Příčiny:
1. Roztažení částí trávicího traktu - Dojde-li k roztažení (odborně distenzi) trávicího traktu, vede se tato informace cestou desátého hlavového nervu (nervus vagus) směrem k mozku. Logickým požadavkem je, aby nebyla přijímána další potrava, proto se objeví pocit nechutenství a někdy nevolnosti. V případě, že se stav neupraví, dojde k podráždění centra pro zvracení. Zvracení má v tomto případě napomoci uvolnění trávicího traktu. Tuto příčinu vidíme při přejídání se (roztažení žaludku), či při neprůchodnosti trávicího traktu (cizí tělesa, vrozené vady trávicí trubice, pozánětlivá zúžení v trávicím traktu apod.). Pochopitelně do této příčiny můžeme zahrnout i krvácení do horních částí trávicí trubice, což vyvolá zvracení krve.
2. Záněty v trávicím traktu – Infekční zánět žaludeční sliznice (méně přesně označované jako akutní gastritida či střevní chřipka) mohou vést ke zvracení. Tyto obtíže trvají poměrně krátce a nebezpečné jsou snad jen u malých dětí a starých lidí, kdy hrozí dehydratace. Stejně tak se může zvracení objevit při zánětech jater, akutním zánětu slinivky břišní a zánětu žlučníku.
3. Dráždění ústrojí rovnováhy a pohybu – Toto párové drobné ústrojí skládající se ze tří polokruhovitých kanálků a dvou váčků se nachází hluboko v lebce ve vnitřním uchu. Umožňuje nám orientovat se v trojrozměrném prostoru. Jeho podráždění nebo poškození je nicméně spojeno s motáním hlavy, nevolností a zvracením. Nejčastěji k tomu dochází při tzv. kinetózách (dopravní prostředky, kolotoče apod.), u starších lidí je dráždění rovnovážného ústrojí součástí tzv. Meniérovy choroby. I alkohol svým účinkem přímo dráždí rovnovážné ústrojí a způsobuje tak nevolnost.
4. Chemické sloučeniny – Mnoho pozřených či nitrožilně podaných chemických sloučenin včetně toxinů, léků a drog mohou vyvolat nevolnost a zvracení. Podobné příznaky mohou být spojeny i s abstinenčními příznaky po náhlém vysazení těchto látek. Zcela specifické účinky má alkohol. Alkohol a jeho metabolity mohou mít přímý účinek na centrum zvracení, navíc má alkohol dráždivý vliv na ústrojí rovnováhy a pohybu.
5. Přímé dráždění centra zvracení při mozkových onemocněních – Tento stav je typický při nitrolební hypertenzi, tj. při přetlaku uvnitř mozku. Přetlak může vzniknout různými mechanismy – krvácením, otokem mozku při mozkových nádorech, po těžkých úrazech hlavy apod. Zvracení může doprovázet i infekční zánět mozkové tkáně (encefalitida) či mozkových obalů (meningitida). Nejčastějším podrážděním mozku vedoucím ke zvracení je nicméně relativně banální otřes mozku, kdy k žádnému závažnému trvalému poškození mozkové tkáně nedochází.
Pozn.: Pro nitrolební hypertenzi je typické nečekané zvracení bez odpovídající nevolnosti.
6. Rozvrat vnitřního prostředí – Významné odchylky koncentrací základních minerálů může být provázen pocitem nevolnosti a zvracením. Patří sem i hromadění škodlivin při selhání jater nebo selhání ledvin (akutní i chronické). Stav vznikající při selhávání ledvin s hromaděním dusíkatých zplodin je označován jako uremie.
7. Těhotenství – Hormonální změny v těhotenství mohou a nemusí vést k typickým ranním nevolnostem a zvracení.
8. Bulimie - Tato psychiatrická nemoc souvisí s poruchami příjmu potravy. Postižený jedinec trpí opakovanými záchvaty přejídání, které je následováno záměrným zvracením.
Diagnostika: Diagnostika obvykle není nutná. Zvracení je nejčastěji spojeno s nejrůznějšími střevními chřipkami (obvykle virového původu u dětí), případně je následkem požití alkoholu nebo důsledkem kinetózy. I u pacientů léčených chemoterapií či ozařovaných není zvracení nečekané. Pravidelné nevolnosti a zvracení u ženy mohou vést k podezření na těhotenství, dlouhodobější zvracení může být způsobeno rozvratem vnitřního prostředí, hlavně u starších lidí (Na druhou stranu je samo zvracení původcem minerálového rozvratu a tak je někdy těžké odlišit příčinu následek). Proto je vhodné u nich vyšetřit krev na základní minerály a vyplatí se nabrat i ledvinné parametry a jaterní testy, abychom vyloučili selhávání těchto orgánů. Je-li zvracení spojeno s motáním hlavy, měl by pacienta vyšetřit lékař ORL nebo neurolog. Neurologické vyšetření a eventuálně CT vyšetření mozku by měly být indikovány u každého zvracejícího pacienta, u kterého máme podezření na onemocnění mozku včetně jeho úrazu.
Speciální problematikou je zvracení jako příznak střevní neprůchodnosti – tato onemocnění spadají zejména do působnosti chirurgie.
Léčba: Známe-li vyvolávající příčinu, snažíme se léčit ji. Mnohdy to však není možné a jsme nuceni léčit přímo zvracení jako takové. K dispozici máme řadu léků, které se označují jako antiemetika. Jedná se o léky s obvykle širokými účinky, které spadají do nejrůznějších lékových skupin. Tyto léky tlumí různé receptory nutné pro přenos signálů do mozkového centra pro zvracení, a tím tlumí pocity nevolnosti a vlastní dávivý reflex. Detaily si přečtěte ve speciálním textu o této problematice.
Nedílnou součástí terapie při těžším zvracení je hydratace pacienta pomocí nitrožilních infuzí. Je to extrémně důležité zejména u dětí a u starých lidí, kteří jsou ohroženi dehydratací. Tekutina v infuzích obchází trávicí trakt, nezatěžuje ho a nemůže být vyzvracena.
