Bílé krvinky (leukocyty) jsou důležitou skupinou buněk, které se tvoří v kostí dřeni, cirkulují v krvi a mohou se dle potřeby dostávat do tkání. Bílé krvinky pracují v úzké spolupráci a jsou důležitými pilíři imunitní odpovědi, která nás chrání před infekčními onemocněními a rakovinnými buňkami.
Celkový počet bílých krvinek se pohybuje cca mezi 4-9 miliardami na litr krve. Zvýšený počet bílých krvinek se označuje jako leukocytóza a může být důsledkem mnoha chorobných stavů. Než si však budeme povídat o příčinách leukocytózy, je vhodné si říci o jednotlivých podtypech bílých krvinek.
Velmi zjednodušený přehled
- Neutrofily – běžný a normálně nejčastější typ bílých krvinek, takové „holky pro všechno“
- Bazofily – je jich normálně nejméně ze všech
- Eosinofily – je jich obvykle velmi málo, jsou důležité pro průběh alergických reakcí a bojují proti parazitům
- Monocyty – pohlcují cizorodé látky a mikroorganizmy, spolupracují s ostatními
- B-lymfocyty – vyrábí protilátky
- T-lymfocyty – přímo zabíjí cizí mikroorganizmy a nádorové buňky, řídí imunitu
K tomuto přehledu je ještě vhodné dodat, že všechny zmíněné buňky se vyrábí z kmenových buněk v kostní dřeni, ale jsou zde dvě oddělené vývojové řady. Z určitých kmenových buněk vznikají neutrofily + bazofily + eosinofily + monocyty a z jiných kmenových buněk vznikají B-lymfocyty + T-lymfocyty.
Příčiny: Nadbytek bílých krvinek může souviset s jejich chorobně zvýšenou tvorbou v kostní dřeni, nebo s přítomností zcela jiné choroby, kvůli které jsou krvinky ve zvýšené míře tvořeny a uvolňovány do krve. Prakticky u každého akutního stavu, kdy dojde k narušení vnitřního prostředí organizmu, dojde k reaktivnímu navýšení bílých krvinek v cévním řečišti.
1. Infekce – Toto jsou pochopitelně nejčastější příčiny zvýšeného počtu bílých krvinek. Běžné bakteriální infekce vedou nejčastěji ke zvýšení neutrofilů, virové infekce spíše ke zvýšení lymfocytů. Parazitární infekce (např. tasemnice) jsou typické zvýšeným počtem eosinofilů. Dojde-li vlivem infekce k příliš vysokému zvýšení počtu bílých krvinek, pak mluvíme o leukemoidní reakci.
2. Poškození tkání – Je-li tkáň poškozená fyzikálními vlivy nebo nedostatkem kyslíku, vede to k zánětu, který je opět spojen se zvýšením počtu bílých krvinek. Patří sem například akutní tepenné uzávěry včetně infarktu myokardu, popáleniny, omrzliny a mnohé další. Reaktivní zvýšení počtu bílých krvinek může způsobit již samotný pocit bolesti.
3. Kouření - Není to zrovna dvakrát známý fakt, ale mírné zvýšení počtu bílých krvinek je typický nález u chronických kuřáků. Bylo několik pacientů, které jsme pro vyšší množství leukocytů dlouze vyšetřovali a kouření byl nakonec jediný možný závěr. Pokud člověk přestane kouřit, počty bílých krvinek většinou klesnou do normálu.
4. Alergie – Alergické reakce zvyšují počet bílých krvinek, poměrně typicky u nich bývá zvýšen počet eosinofilů.
5. Autoimunitní choroby – Prakticky všechny autoimunitní nemoci včetně vaskulitid mohou způsobit zvýšení počtu bílých krvinek v cévním řečišti, což je dáno vlastní imunopatologickou povahou těchto chorob.
6. Léky – Z léků typicky zvyšují počet bílých krvinek v krevním řečišti kortikoidy a dojde k tomu již při jejich jednorázovém užití.
7. Nádorová onemocnění – Zejména pokročilá zhoubná nádorová onemocnění s přítomnými metastázami vedou ke zvýšení počtu bílých krvinek, které se snaží s nádorovými buňkami bojovat.
8. Lymfomy a leukémie – Toto jsou speciální podtypy nádorů, které můžeme označit za „rakovinu krve“. Dochází zde k mutaci některé z nezralých bílých krvinek, která se začne nekontrolovaně množit a šíří se po těle. Dodejme, že u lymfomů se tyto nádorové buňky šíří spíše do mízních uzlin a v krvi nemusí být jejich počet zvýšený, u leukémií je tomu přesně naopak. Nádorové bílé krvinky bývají obvykle defektní a nefungují správně, nemocný člověk proto může paradoxně trpět příznaky nedostatku bílých krvinek (časté infekce).
Diagnostika: Samotnou leukocytózu zjistíme snadno vyšetření vzorku odběru žilní krve. Je vhodné v takovém případě zjistit i tzv. diferenciál, což je zjištění počtu a procentuálního poměru výskytu jednotlivých podtypů bílých krvinek. V hematologické laboratoři umí zjistit i zralost bílých krvinek. U výrazného nadbytku bílých krvinek je nutno pomocí speciálních metod vyloučit, zda nejde o namnožené klony jediné buňky, což je typické u lymfomů a leukémií, někdy je indikována sternální punkce nebo trepanobiopsie, která nás informuje o stavu kostní dřeně. Jsou-li tyto krevní nádory vyloučené, je třeba pátrat po jiných příčinách nadbytku bílých krvinek.
Zdroje
https://www.healthline.com
https://emedicine.medscape.com
https://www.cancertherapyadvisor.com
