Crohnova choroba je spolu s ulcerózní kolitidou relativně vzácným typem zánětu trávicí trubice (obvykle má podobu zánětu střev), jeho četnost nicméně v posledních desetiletích narůstá. Závažnost a problematická léčitelnost ale z Crohnovy nemoci činí chorobu hodnou delší zmínky. Tímto zánětem může být postižena kterákoliv část trávicí trubice, nejčastěji to však bývá konec tenkého střeva (tj. ileum). Nemoc se objevuje spíše u mladých lidí ve věku mezi 20 až 30 lety.
Příčina: To je první zvláštnost Crohnovy choroby. Klasický akutní střevní zánět je způsoben virem, bakterií nebo jejím toxinem, nemívá dlouhého trvání a lze jej léčit. Crohnova choroba je oproti tomu autoimunitní onemocnění, což znamená, že náš imunitní systém agresivně reaguje na naši vlastní tkáň, v tomto případě na tkáň střevní stěny. Vyvolávající příčina není dosud zcela zřejmá a podle všeho jde o kombinaci určitého genetického předpokladu a vlivu zevních faktorů (skladba střevních bakterií, vliv potravin apod.).
Onemocnění se sice nejčastěji vyskytuje ve střevech, vzácně však můžeme projevy typické pro Crohnovu nemoc najít i v horní části trávicí trubice (jícen, žaludek).
Projevy: Ve sliznici v postiženém místě stěny trávicího traktu se tvoří vředy. Onemocnění se často projevuje dlouhou dobu trvajícími průjmy, nálezem krve ve stolici, méně často i nálezem hlenu ve stolici, bolestmi břicha. Člověk může začít hubnout, být unavený, trpět poruchou vstřebávání živin a rozvojem podvýživy. Zánět u Crohnovy choroby má u některých pacientů bohužel i tendence šířit se do okolí a tvořit střevní píštěle, což jsou kanálky spojující místa zánětu s jakýmkoliv jiným místem. Může se tak například vytvořit píštěl střevo - močový měchýř, střevo - povrch kůže, střevo - jiná část střeva, střevo - vagina apod. Dalším problémem je, že zánětem změněná střevní stěna se může zúžit a ucpat, což může způsobit střevní neprůchodnost. Poškození svěrače konečníku zánětem může vyvolat inkontinenci stolice.
Kromě zmíněných příznaků se mohou objevit i tzv. mimostřevní projevy Crohnovy nemoci, jako jsou například kožní vyrážky, erythema nodosum a kožní vředy, bolesti zad (zánětlivé změny páteře), neinfekční záněty oka apod.
Diagnostika: Kromě anamnézy obtíží a fyzikálního vyšetření mají význam krevní náběry (parametry výživy, sedimentace, CRP) a v diferenciální diagnostice i vyšetření stolice (novinkou je vyšetření tzv. kalprotektinu ve stolici). Postižení úseku konce tenkého střeva nebo úseku tlustého střeva lze vyšetřit pomocí kolonoskopie, kdy můžeme z viditelně postižené sliznice odebrat vzorky na histologii, které mohou diagnózu definitivně potvrdit. Hůře dostupné části trávicí trubice, jako je tenké střevo, lze vyšetřit buď pomocí endoskopické kapsle nebo radiologickými metodami (CT enteroklýza - kombinace CT vyšetření a enteroklýzy, nebo magnetická rezonance střeva).
Prevence: Není známá, protože důvod autoagresivity imunitního systému není vysvětlen.
Léčba: V terapii se mohou podávat sloučeniny obsahující protizánětlivou sloučeninu mesalazin (např. Asacol, Salofalk, Pentasa aj.), jejich efekt je ovšem u Crohnovy choroby přinejmenším sporný.
Výrazně účinnější jsou v terapii Crohnovy nemoci nejrůznější imunosupresiva. Při akutním zhoršení stavu je možné nasadit kortikoidy, k dlouhodobější terapii se používají především léky obsahující azathioprin (např. lék Imuran). Velmi důležitým aspektem terapie u zhoršené Crohnovy choroby představuje enterální výživa, která pomáhá tlumit zánět sliznice střeva a navíc dodává nemocnému tolik potřebné živiny.
Nejúčinnější metodou terapie je biologická léčba, která v tomto případě znamená, že do těla aplikujeme protilátky namířené proti TNF-alfa, což je sloučenina nutná pro průběh zánětlivých procesů v těle. Příkladem těchto sloučenin je např. infliximab (např. lék Remicade) a adalimumab (např. lék Humira). Další možností je podávání protilátky, která zablokováním určitého receptoru blokuje vstup bílých krvinek do místa zánětu a tím jej tlumí, příkladem je sloučenina vedolizumab (např. lék Entyvio). Prostředky biologické terapie jsou drahé, jsou podávány specializovanými centry a jsou rezervovány pouze pro pacienty s těžším a komplikovanějším průběhem choroby.
Chirurgická léčba se používá spíše při komplikacích jako je zúžení nebo ucpání střeva a u píštělí. Hlavní problém je v tom, že když odstraníme nemocný úsek střeva, tak se zánět poměrně často objeví za určitý čas na místě jiném.
