Vyšetření D-dimerů [dé-dimerů] je velmi cennou metodou k vyloučení akutní hluboké žilní trombózy dolních končetin a plicní embolie. Je to ovšem vyšetření poměrně zrádné a při špatné indikaci nám spíše zamotá hlavu, než by přineslo požadované informace.
Princip: D-dimery jsou fragmenty bílkovin, které vznikají při procesu rozpouštění krevních sraženin. Vzniká-li v těle krevní sraženina, způsobují regulační děje v organizmu současně i její rozpouštění, protože tělo se vždy snaží udržet proces srážení krve v určité rovnováze. Zvýšené srážení krve v těle a přítomnost krevních sraženin pak tedy vede ke zvýšení hladiny D-dimerů. Tuto hladinu pak vyšetříme z náběru žilní krve v příslušné laboratoři.
Využití: Z běžných onemocnění bývají D-dimery typicky zvýšené u akutních trombóz žil dolních končetin (a pochopitelně trombóz jiných žil) a u plicní embolie. Mohou být ovšem zvýšené i u rozsáhlejších zánětlivých procesů v těle (infekční záněty, autoimunitní procesy, nádory, stavy po úrazech, stavy po chirurgických operacích apod.), v těhotenství, u nemocí jater, u pacientů pokročilejšího věku a někdy nám důvod jejich zvýšení zůstává záhadou.
Nevýhody: Základní nevýhodou D-dimerů v diagnóze trombózy a plicní embolie je právě to, že jejich zvýšení s nimi vůbec nemusí souviset. Význam má pouze nález normálních hodnot D-dimerů, které jak trombózu, tak plicní embolii prakticky vylučují. Nabrat bychom je měli paradoxně tehdy, pokud po rozhovoru s pacientem a jeho fyzikálním vyšetřením na tyto chorobné stavy spíše nepomýšlíme, a chceme je rychle a bez dalšího vyšetřování vyloučit.
Má-li pacient jasné klinické obtíže, které svědčí pro trombózu nebo embolii, je vhodné namísto D-dimerů ihned provést vyšetření zobrazovacími metodami, které tyto chorobné stavy cíleně potvrdí nebo vyloučí, a v případě jejich potvrzení určí i jejích rozsah a klinickou závažnost (to platí pro ultrazvuk žil u trombózy a pro CT-angiografii plic nebo plicní scintigrafii u plicní embolie).
