Guillain-Barré [Gilén-Baré] syndrom je naštěstí relativně vzácné zánětlivé onemocnění, které postihuje nervovou soustavu, zejména periferní nervy vycházející z míchy. Řadí se proto mezi tzv. polyneuropatie. Jeho příznaky mohou být značně dramatické a někdy ohrožují nemocného na životě. Naštěstí má nemoc tendenci samovolně ustoupit.
Příčiny: Příčiny vzniku tohoto stavu nejsou zcela jasné. Někdy jeho vzniku předchází fyzické či psychické vypětí, vznik syndromu se dává i do souvislosti s nějakou virovou infekcí, po jejímž prodělání se imunitní systém těla chybně zaměří na naše vlastní tkáně, v tomto případě na naše nervová vlákna a jejich obaly. Z tohoto pohledu by se proto dal GB syndrom zařadit mezi autoimunitní choroby.
Projevy: Postižení nervů a jejich obalů má za následek těžký výpadek jejich funkce, tj. ztráta pohyblivosti i citlivosti v postiženém úseku. Nemoc má tendenci postupovat odzdola nahoru a tak postupující ochrnutí dolních končetin přechází na poruchu citlivosti kůže trupu a míří stále výš. Člověk může ochrnout na všechny čtyři končetiny a trpět příznaky bulbárního syndromu, ale největším ohrožením je riziko udušení kvůli ochrnutí svaloviny bránice a mezižeberních svalů (významné dýchací svaly). Pokud se s moderními prostředky podaří udržet pacienta v této fázi naživu, má poměrně dobré vyhlídky, protože nemoc obvykle časem ustoupí.
Diagnostika: Důležité je neurologické vyšetření, které prokáže postupující symetrickou obrnu svalstva. EMG vyšetření (elektromyografie) prokáže poruchy vedení nervových vzruchů. Významné je i vyšetření mozkomíšního moku při lumbální punkci. Nalezneme v něm výrazné zvýšení koncentrace bílkoviny, ale normální množství bílých krvinek. Tento nález se označuje jako proteinocytologická disociace.
Prevence a léčba: Prevence nemoci neexistuje, léčba však možná je - obvykle pomáhá očišťování krevní plazmy pomocí přístroje (tzv. plazmaferéza), což by svědčilo pro autoimunitní povahu nemoci. Plazmaferéza by totiž odstranila protilátky útočící na naše vlastní tkáně. Kromě plazmaferézy se s dobrým efektem aplikují velké dávky imunoglobulinů, ale jejich přesný účinek není přesně znám. V případě obrny dýchacích svalů je nutné připojit pacienta na přístroj umělé plicní ventilace, který mu zachrání život. Kromě toho se podávají různé vitaminy, ale to je spíš podpůrná léčba bez výrazného efektu. Po asi měsíci se stav většinou začne upravovat, přičemž uzdravování trvá několik měsíců až rok. U mnoha lidí se stav vrátí zcela do normálu, někdy však přetrvává určitá doživotní porucha hybnosti různé tíže. Pro méně šťastné nemocné stav končí trvalou invaliditou a malé procento postižených i přes veškerou péči umírá.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.mayoclinic.org
