Jizva po infarktu myokardu se rozvíjí do několika týdnů po proběhlém STEMI infarktu. Na EKG ji identifikujeme jako hluboký kmit Q (je větší než ¼ kmitu R v daném QRS komplexu) ve svodech kolmých na plochu srdce, kde došlo k infarktu. Patologický kmit Q vzniká již v akutní fázi STEMI a je doprovázen Pardeeho vlnou. Hluboké Q může být následováno relativně normálním kmitem R, mnohdy se však výše R postupně redukuje, až vzniká kmit „QS“. Za kmitem QRS je po proběhlém STEMI infarktu izoelektrický úsek ST (trvající elevace svědčí o aneuryzmatu jako komplikaci infarktu) a pozitivní či negativní T.
Zde vidíme starou poinfarktovou jizvu na přední stěně (hluboká Q ve V1-V4). Situace je komplikovaná suspektním poinfarktovým aneuryzmatem. ST úseky za QRS ve V1-V4 jsou totiž elevované, nejlépe je to vidět ve V4, kde elevace připomíná Pardeeho vlnu (červeně podtržené).
Patologické Q by se mělo nacházet ve více svodech, které snímají určitou rovinu, aby byla diagnóza jizvy pravděpodobná. Izolované hluboké Q ve svodu III je běžné i u zdravých lidí (častěji u obézních) a označujeme je jako „polohové Q“. Polohové Q se zmenšuje při nádechu a v hlubokém inspiriu může zcela vymizet.
Tohle je taková lahůdka. Ve svodech V1-V3 vidíme starou poinfarktovou jizvu s QS komplexy (červeně). Ve svodech II, III a aVF ovšem vidíme jasné Pardeeho vlny - jedná se o akutní STEMI spodní stěny! Tento člověk tedy prodělal infarkt přední stěny a právě prodělává infarkt stěny spodní.
