Zánět pobřišnice se odborně označuje jako peritonitida a řadíme ji mezi stavy označované jako náhlé příhody břišní. Jedná se o smrtelně nebezpečný stav, který je charakteristický průnikem bakterií do dutiny břišní. Dutina břišní je vystlána blanou, která se nazývá pobřišnice (latinsky peritoneum). Tato blána pokrývá stěny dutiny břišní a přechází i na všechny orgány, které jsou v dutině břišní uloženy.
Příčiny: Peritonitida vzniká tehdy, je-li pobřišnice napadena bakteriemi. Může jít o průnik zvenčí, což je typické při bodných či střelných poraněních břicha, nebo o průnik bakterií zevnitř, tj. z orgánů uložených v břišní dutině. Častou příčinou je prasknutí střeva, či jiné části trávicího traktu – žaludek při žaludečním vředu (prasklý vřed), apendix při zánětu slepého střeva, tlusté střevo při divertikulitidě. Peritonitida může vzniknout jako komplikace imunitních střevních zánětů, jako je Crohnova choroba a ulcerózní kolitida, a je také obávanou komplikací stavů spojených se střevní neprůchodností.
Peritoneum představuje obrovský povrch a je protkáno řadou cév. Bakterie množící se na peritoneu obvykle vylučují řadu toxických látek, které se mohutně vstřebávají do krve. Stejně tak i samotné bakterie mohou přes pobřišnici proniknout do krve a způsobit její otravu. Rozlišujeme ohraničenou peritonitidu, kdy je zánět omezen jen na část pobřišnice, a difúzní peritonitidu, která je spojena s rozsáhlým zánětem. Ohraničená peritonitida je méně nebezpečná a je důsledkem obranných vlastností dutiny břišní – ta se snaží o ohraničení a izolování zánětu. Mnohdy však i původně ohraničená peritonitida přejde do difúzní. Difúzní zánět pobřišnice představuje přímé ohrožení života.
Projevy: Peritonitida se projevuje horečkou a bolestmi břicha. Břicho bývá pohmatově tuhé, často je tvrdé jako prkno. Poklep bývá bolestivý (Pléniesův příznak), stejně tak bolí i pohmat břicha. Velmi bolestivé je, když rychle oddálíme ruku od zmáčknutého břicha (tzv. Blumbergův příznak). Otrava krve může snadno přejít v šokový stav – pokles krevního tlaku, bušení srdce, zrychlený dech, schvácenost, poruchy vědomí a v nejtěžších případech i smrt. V reakci na rozsáhlejší záněty v dutině břišní může dojít k zástavě pohyblivosti střev a to se projeví zácpou a zvracením.
Diagnostika: Důležité je pečlivé fyzikální vyšetření, nejlépe chirurgem, který zjistí výše zmíněné (a některé další) projevy. V krevních náběrech nacházíme známky zánětu – vyšší počet bílých krvinek a vysoké CRP. Cenný je i jednoduchý rentgenový snímek břicha, který může najít hladinky tekutin ve střevech při zástavě střevní činnosti, nebo vzduch pod bránicí při prasknutí některého úseku trávicího traktu. Konečnou a definitivní diagnostickou i léčebnou metodou je otevření dutiny břišní při chirurgickém zákroku, což umožní její kompletní prohlédnutí a odstranění tkání postižených zánětem.
Léčba: Peritonitida je velice závažný stav, který obvykle léčí chirurgové. Pacient bývá umístěn na chirurgické JIP. Je nutná trvalá monitorace pacienta, zajištění přísunu kyslíku, zajištění žilních vstupů a podávání nitrožilních infuzí. Stejně tak antibiotika se podávají nitrožilně a to ve velkých dávkách. Peritonitida si obvykle vyžádá chirurgický zákrok spojený s otevřením dutiny břišní, jejím prohlédnutím a odstraněním případného zdroje zánětu nebo vyřešením prasklého místa v trávicím traktu. Po zákroku se v dutině břišní může ponechat drén, který po následujících několik dnů odvádí škodliviny, zbytkový hnis apod. Neléčený zánět pobřišnice většinou končí smrtí a i při maximální léčbě se všechny nemocné nepodaří zachránit.
Zdroje
https://www.nhs.uk
https://www.healthline.com
