Akutní selhání ledvin je náhle vzniklý a velice nebezpečný stav. Zatímco při chronickém selhání ledvin dochází k jejich pomalému poškozování a vyhasínání funkce, v tomto případě je výpadek jejich funkce velmi rychlý.
Příčiny: Příčiny akutního selhání ledvin se učebnicově rozdělují na 3 skupiny:
1. Prerenální příčiny = "předledvinové" příčiny - Do této skupiny spadají náhlé poruchy prokrvení ledvin. Problém tedy není v samotných ledvinách, ale v porušení přísunu krevní tekutiny, kyslíku a živin do ledvin, což vede k jejich poškození. Nejčastějším vyvolávající stavem je dehydratace. Obzvláště u starých lidí jsou dehydratace časté a efekt na ledviny může být devastující. Mechanismus je prostý. U dehydratovaného člověka není dostatek tekutin v krevních cévách, zhorší se průtok krve ledvinami a buňky ledvinných kanálků začnou rychle odumírat. A nemusí vždy jít jen o dehydrataci. Ztráta krve při masivním krvácení či porucha průtoku krve ledvinou při selhání srdce jako pumpy mají na ledviny podobný efekt.
Léčba: Je nutné pacienta co nejrychleji zavodnit, nejlépe pomocí infuzí. Rychlé zavodnění obnoví průtok krve ledvinami, může buňky ledvin zachránit a v ideálním případě vést k rychlé a úplné úpravě ledvinných funkcí.
2. Renální příčiny = "vlastní ledvinné" příčiny - Sem spadají náhlá poškození tkáně ledvin (s rozvojem akutní tubulární nekrózy) nejrůznějšími vyvolávajícími faktory. Patří sem nefrotoxické látky jako jsou těžké kovy, některé léky (např. diuretika a antibiotika ze skupiny aminoglykosidů, jako jsou Amikin, Amikacin a Gentamicin), kontrastní látky používané v radiologii, myoglobin (myoglobinurie) uvolňující se ze svalů poškozených procesem rabdomyolýzy (např. při crush syndromu), nebo poškození ledvin usazováním bílkovinných protilátek při myelomu. Náhlé selhání mohou způsobit i některé rychle probíhající glomerulonefritidy, což jsou imunitně podmíněná onemocnění způsobující poškození glomerulů, filtračních jednotek ledviny. Většina glomerulonefritid ovšem probíhá spíše pomaleji a jsou zodpovědné za chronické selhání ledvin.
3. Postrenální příčiny = "zaledvinové" příčiny - Tato skupina náhlých selhání ledvin je nejméně častá. Selhání ledvin je v tomto případě způsobeno uzávěrem močových cest (nejčastěji močovým kamenem, zvětšenou prostatou, nádorem v močových cestách) s poruchou odtoku moči. Nad překážkou se hromadí neodtékající moč, její sloupec se stále zvyšuje až dosáhne k ledvině a utlačí ji - vzniká tzv. hydronefróza. Takto stlačená ledvina může být nenávratně poškozena. Jsou-li postiženy obě ledviny, může nás varovat fakt, že člověk přestane močit. Při postižení pouze jedné ledviny je to zrádnější, protože člověk močí normálně (fungující ledvina to "utáhne") a na problém se může přijít až pozdě.
Léčba: Zde je nutný okamžitý urologický zákrok, který může ledvinu zachránit. Překážka odtoku moči se musí odstranit nebo se musí nad překážkou "nabodnout" močový trakt a zajistit odtok moči jinou cestou.
Projevy: Základním projevem náhlého poškození ledvin a odumření buněk ledvinné tkáně je obvykle snížení tvorby moči (někdy dokonce úplná zástava močení) a hromadění tekutin v organismu - označuje se jako oligoanurická fáze. V této fázi je člověk ohrožen rozvratem vnitřního prostředí organismu, nahromaděním draslíku (hyperkalémie) a dusíkatých zplodin metabolismu, které mají neblahý vliv na mozek. Kromě toho dochází k hromadění kyselých metabolických produktů za vzniku metabolické acidózy (překyselení organizmu). Celkový rozvrat vnitřního prostředí a iontů se projeví poruchou vědomí, poruchami srdečního rytmu a nakonec smrtí. Přežije-li člověk tuto fázi (obvykle díky akutně prováděné dialýze), buňky ledvin se obnoví. Ledviny tak znovu začnou filtrovat krev, ale nově vytvořené buňky ledvinných kanálků nemají schopnost moč koncentrovat a bránit ztrátám vody. Této fázi se říká polyurická, trvá týdny až měsíce a je typická velkými ztrátami tekutin a iontů do moči. Člověk v této fázi vymočí mnoho litrů denně. Již nepotřebuje dialýzu, ale musí se dostatečně zavodňovat, aby se zabránilo dehydrataci. Nakonec novotvořené buňky dozrají a funkce ledvin se vrátí víceméně do normálu.
Diagnostika: Obecně řečeno je vhodné provést celkové vyšetření ledvin a vyšetření moči. Součástí vyšetření by mělo být provedení ultrazvuku, který vyloučí (nebo potvrdí) hydronefrózu. Součástí vyšetření by mělo být provedení odběru tepenné krve na vyšetření pH a krevních plynů (tzv. Astrup), které může pomoci odhalit metabolickou acidózu.
Léčba: U prerenálního selhání můžeme situaci (někdy) zachránit zavodněním, u postrenálního selhání uvolněním močových cest či zajištěním odtoku moči jinou cestou (myšlena např. nefrostomie). Sníženou funkci ledvin se můžeme pokusit opatrně podpořit diuretiky, léčíme hyperkalémii a případně acidózu. Součástí opatření u všech typů poškození ledvin je zamezení aplikace jakýchkoliv nefrotoxických léků. Pokud nedochází ke zlepšení, nebo dokonce dochází ke zhoršení ledvinných parametrů, může být nutné zahájení dialýzy, která může být dočasná, nebo trvalá.
