Zánět vedlejších dutin nosních (odborně sinusitida) je nepříjemné infekční onemocnění, které spadá zejména do kompetence lékařů ORL (ušní-nosní-krční). Než přistoupíme k jeho vlastnímu popisu, musíme si něco říci o těchto vedlejších dutinách. Latinsky se vedlejší nosní dutina označuje jako sinus.
Vedlejší (postranní) nosní dutiny jsou duté prostory uložené v kostech lebky. Tyto prostory jsou propojeny malými otvůrky s hlavní dutinou nosní. V kostech tváří po obou stranách nosu je uložena dutina zvaná sinus maxillaris, nad kořenem nosu se nacházejí drobné dutinky označené jako ethmoidální (čichové) siny, nad očnicemi se nachází párová dutina sinus frontalis a hluboko vzadu blízko mozku se v kosti klínové nachází dutina sinus sphenoidalis.
Příčiny: Zánět dutin je obvykle způsoben bakteriální infekcí. Dojde-li k infekci horních cest dýchacích viry, či bakteriemi, sníží se obranyschopnost tamní sliznice a bakterie mohou proniknout do dutin. V dutinách se následně začne tvořit hnis a zduřelá sliznice může ucpat otvory spojující postiženou vedlejší dutinu s hlavní dutinou nosní. Pak se utvoří bludný kruh - infekce trvá, hnis se hromadí, nemůže odtékat, potíže narůstají.
Projevy: Nejprve se objevuje rýma s výtokem z nosu a s kýcháním. K tomu se brzy přidají bolesti v místě postižené dutiny - obvykle bolesti tváře a čela. Bolesti jsou horší při změně polohy hlavy, například při předklonu. Člověk obvykle začne více či méně huhňat. Vysmrkávání hustého hlenu, či hnisu je také častým příznakem nemoci, někdy ve vysmrkaném obsahu mohou být i stopy krve. Bývá přítomna i zvýšená teplota, únava, schvácenost a další chřipkovité příznaky. Nemocný si obvykle stěžuje i na ztrátu čichu.
Trvající zánět dutin bez léčby se může komplikovat přestupem infekce na okolní tkáně. Příkladem je vznik infekční trombózy kavernózního splavu, infekce oka a někdy dokonce zánět mozkových blan.
Diagnostika: Při podezření na onemocnění lze provést rentgenový snímek dutin, který může ukázat zánětem změněnou ztluštělou sliznici v nemocné dutině a obvykle i hladinu hnisu tamtéž. Důkladné vyšetření přímo v místě obtíží pak zajistí ORL lékař. Ten se pomocí speciálních nástrojů a zdroje světla může podívat do dutiny nosní a zhodnotit, zda je průchod mezi ní a postiženou dutinou průchodný. Kromě toho může udělat stěr ze sliznice dutiny nosní, což může napomoci určit bakterii vyvolávající zánět.
Léčba: Ideální by bylo vyléčení infekce pomocí antibiotik, jenže to má jeden háček - antibiotika se do dutin dostávají jen obtížně. Hromadící se hnis navíc vytváří výborné prostředí pro množení bakterií. Kombinace antibiotik s léky snižujícími otok sliznice dutiny nosní tak sice mohou zabrat, mnohdy ale samy o sobě nestačí. Pak opět nastupuje ORL lékař, který provede punkci postižené dutiny, která se obvykle provádí s proplachem. Punkce není moc příjemná věc. Dutina nosní se vystříká znecitlivující látkou, pak do ní lékař zavede trubicovitý nástroj, kterým prorazí stěnu dutiny nosní do nemocné vedlejší dutiny. Tím se zajistí odtok jejího obsahu (který je podpořen proplachem po punkci) a rychlejší vyléčení. Ani punkce není zcela stoprocentně úspěšná, i nově proražený otvor se může uzavřít a pak se punkce musí zopakovat.
(Moje osobní zkušenost s punkcí není tak hrozná, jak by se mohlo zdát. Lékař mi nejprve do nosních dírek zastrčil drátky, na jejichž konci byla vata se znecitlivujícím roztokem. Ta určitou dobu působila na místa plánované punkce. Pak lékař prorazil přepážku mezi dutinou nosní a dutinou pomocí široké jehly. Není to sice vůbec příjemné, ale zažil jsem i mnohem horší věci. Po zajetí jehly do dutiny se na ni napojí hadička s velkou naplněnou injekční stříkačkou a tou se dutina propláchne. Pacient si stiskne protilehlou nosní dírku, pod nosem si podrží emitní misku a vydechuje nosem. Do misky začne vytékat obsah dutiny, což je obvykle hlenohnisavá tekutina s podílem krve. Po skončení této procedury přichází rychlá úleva.)
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://www.healthline.com
