Ampicilin se řadí mezi běžně používaná antibiotika ze skupiny aminopenicilinů, jeho účinnou látkou je stejnojmenná sloučenina ampicilin.
Princip: Ampicilin zjednodušeně řečeno narušuje metabolizmus buněčné stěny bakterií, která je nutná pro jejich přežití, a tím je hubí.
Pozn.: Řada bakterií si proti ampicilinu vypěstovala rezistenci a jsou schopny ho štěpit pomocí bakteriálního enzymu beta-laktamáza. Z toho důvodu se vyrábí například lék Bitammon, který kromě ampicilinu obsahuje i sloučeninu sulbaktam. Sulbaktam beta-laktamázu neutralizuje a tím strukturu antibiotika chrání.
Využití: Vzhledem k širokému spektru účinku podáváme Ampicilin pacientům s celou řadou běžných bakteriálních infekcí. Hodí se například na infekce horních cest dýchacích včetně zánětů dutin a zánětů středního ucha, zápaly plic a močové infekce.
Podávání: Záleží na předepisujícím lékaři, Ampicilin existuje pouze ve formě roztoků k injekčnímu nitrožilnímu podání a je tedy využitelný spíše u hospitalizovaných pacientů. Obvyklá denní dávka se pohybuje okolo 2-3 gramů, může být však ošetřujícím lékařem dále navýšena.
Nevýhody: Nežádoucím účinkům antibiotik byl věnován zvláštní článek, který doporučuji přečíst. Speciálně u antibiotik obsahujících ampicilin byla pozorována červená vyrážka, pokud byly omylem podány nemocným s infekční mononukleózou. Ta je příznaky podobná angíně, ale jde o virózu, na kterou antibiotika neúčinkují.
