Buněčné jádro

Buněčné jádro je základní organela buňky. Slouží k uchování genetické informace a podílí se na řízení buněčného cyklu a buněčného metabolismu. Je obvyklé, že klasická buňka lidského těla má právě jedno jádro, ale existují v tomto výjimky (viz konec textu).

 

Stavba buněčného jádra

Na povrchu jádra je dvouvrstevná jaderná membrána (tzv. karyolema) složená z fosfolipidů. Zevní vrstva membrány plynule přechází v endoplazmatické retikulum, které má s jádrem těsný anatomický i funkční vztah. V obou vrstvách membrány jsou drobné póry, které umožňují transport sloučenin mezi jádrem a cytoplazmou. Uvnitř jádra je polotekutá karyoplazma a v ní najdeme chromatin a jadérko (či jadérka).

Chromatin je hmota, která je tvořena DNA a bílkovinami, které označujeme jako histony. V jaderném chromatinu je uložena drtivá většina genetické informace buňky, kromě toho najdeme malé množství DNA v mitochondriích. Chromatin v klidovém období buněčného cyklu mimo buněčné dělení můžeme rozlišit na heterochromatin a euchromatin. Heterochromatin je silně kondenzovaný a nepoužívá se. Euchromatin není kondenzovaný a „pracuje se s ním“, tj. jeho DNA se účastní transkripce. V období buněčného dělení se z chromatinu vytváří 23 párů větších útvarů, které označujeme jako chromozomy.

Uvnitř jádra se také nachází jedno nebo více jadérek (nucleolus, množné nucleoli), kde probíhá syntéza ribozomů.

 

Význam buněčného jádra

• Hlavní význam jádra je v přítomnosti většiny DNA buňky. DNA v každé buňce s jádrem by měla obsahovat veškeré genetické informace určující daného jednotlivce (genotyp), ale pouze část těchto informací se v dané konkrétní buňce využívá k syntéze bílkovin cestou transkripce a následné translace.

• Jádro reguluje buněčný cyklus a řídí dělení buňky.

• Jadérko lokalizované v jádře provádí syntézu ribozomů.

 

Zajímavosti

• Zralé erytrocyty nemají buněčné jádro.

• Některé buňky mohou mít jader více, příkladem jsou osteoklasty.

• V některých tkáních lidského těla splývají buňky do větších mnohojaderných útvarů, které označujeme jako syncitium. Typickým příkladem jsou svalová vlákna příčně pruhované svaloviny.