Buňky nervového systému (tj. mozku, míchy a periferního nervového systému) tvoří poměrně pestrou skupinu. Základní typy těchto buněk jsou dva – neurony a gliové buňky. Neurony mají za úkol vytvářet a převádět elektrické a chemické vzruchy, gliové buňky mají nejrůznější podpůrné a metabolické funkce.
Neurony se skládají z vlastního těla a výběžků. Tělo neurony obsahuje jádro a další organely. Neurony obvykle mívají více krátkých dostředivých výběžků, které přivádějí nervové signály směrem k centru neuronu a tyto výběžky označujeme jako dendrity. Z neuronu pak odstupuje jeden dlouhý odstředivý výběžek, který se označuje jako axon a ten vede signály odstředivě.
U neuronů z hlediska počtu axonů a dendritů existuje určitá variabilita a podle toho neurony dělíme:
-
Multipolární neurony – je jich drtivá většina, mají řadu dendritů a 1 axon
-
Pseudounipolární neurony – mají jeden výběžek, ale ten se rozděluje a plní funkci dendritu i axonu, obvykle vedou informace o propriocepci
-
Unipolární neurony – mají pouze 1 axon a nemají dendrity
-
Bipolární neurony – vyskytují se poměrně málo, najdeme je například v sítnici a dalších smyslových orgánech, mají jeden axon a jeden dendrit
Funkční kontakt mezi dvě neurony nebo mezi neuronem a svalovým vláknem se nazývá synapse, v případě zmíněného svalového vlákna synapsi označujeme jako nervosvalovou ploténku. Na synapsi se elektrický vzruch transformuje pomocí neurotransmiterů na chemický podnět, který se rozšíří na další buňku.
Axony v CNS jsou pokryty myelinovou pochvou, která je tvořena buňkami glie (oligodendroglie). V periferním nervovém systému plní tuto funkci tzv. Schwannovy buňky. Myelinová vrstva není celistvá, ale jsou v ní krátké nemyelinizované mezery známé jako Ranvierovy zářezy. Toto uspořádání umožňuje rychlejší šíření vzruchů.
Buňky glie (též neuroglie) v nervovém systému konají řadu podpůrných funkcí. Rozlišujeme zejména tyto:
-
Oligodendroglie (CNS) – Najdeme je v šedé i bílé hmotě. Vytváří myelin, který pokrývá (myelinizuje) axony a tím zdokonaluje vedení elektrických vzruchů. Jeden oligodendrocyt je schopen zajistit myelinizaci více vláken.
-
Astrocyty (CNS) – Astrocyty jsou buňky s řadou výběžku, které jsou v kontaktu s axony i dendrity neuronů. Zajišťují homeostázu a metabolizmus neuronů a modulují přenos nervových signálů. Kromě toho se podílí na hematoencefalické bariéře.
-
Mikroglie (CNS) – Nacházející se v šedé i bílé hmotě mozkové a mají funkci podobnou makrofágům.
-
Ependymové buňky (CNS) – Vystýlají mozkové komory, spojující kanálky a centrální kanál v míše. Podílí se na tvorbě likvoru a usnadňují jeho cirkulaci.
-
Schwannovy buňky (PNS) – Najdeme je v periferním nervovém systému. Jde v podstatě o buňky analogické k oligodendrocytům v CNS. Jedna Schwannova buňka myelinizuje vždy jedno vlákno.
Pericyty jsou speciální buňky, které se nezahrnují do gliových buněk, ale mají určité společné rysy s buňkami mikroglie. Jsou v těsném kontaktu s kapilárami v CNS a podílejí se na funkci hematoencefalické bariéry. Mají schopnost kontrakce a tím mění průsvit kapilár a dokonce mají schopnost fagocytózy.
Proč je to důležité?
-
Ztráta myelinových pochev (demyelinizace) je typická pro autoimunitní onemocnění známé jako roztroušená skleróza.
-
Gliové buňky jsou nejčastějším zdrojem nádorů vycházející z mozkové tkáně (častější jsou sice meningeomy, ale ty vznikají z buněk mozkových plen) a tyto tumory označujeme jako gliomy. Řadíme mezi ně např. astrocytomy (včetně multiformního glioblastomu), oligodendrogliomy a ependymomy.