Celiakie je onemocnění, které je v naší populaci relativně rozšířené. Nemoc lze zařadit mezi záněty střeva, které mají autoimunitní původ. Do určité míry je zde vzdálená podobnost s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou, ale celiakie má od těchto nemocí bezpočet odlišností.
Příčina: Na rozdíl od Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy známe u celiakie příčinu autoimunitní reakce a tou je zkřížená imunitní reakce na lepek. Lepek je látka vyskytující se v obilovinách a v produktech z něj vyrobených. U lidí s určitým genetickým předpokladem dojde k reakci imunitního systému na podaný lepek, přičemž se imunitní systém chybně přenastaví, napadne střevní stěnu (zkřížená reakce) a způsobí zánět různého rozsahu.
Projevy: U celiakie dochází ke vzniku chronického střevního zánětu postihujícího tenké střevo. Projevy jsou různé. U některých lidí je zánět pouze mírný a nijak se neprojeví. Toto je důvod, proč je celiakie považována za vzácnou, mnozí lidé o své nemoci vůbec neví (komplikace nemoci je však ohrožují také!). Případné klinické příznaky jsou dosti pestré a zahrnují průjmy, plynatost, bolesti břicha, hubnutí, krev ve stolici, únavu, poruchu vstřebávání živin, vznik podvýživy a jiné. Těžké formy onemocnění mohou být velmi nepříjemné. Poměrně zvláštním je u celiakie výskyt kožní vyrážky na obličeji, loktech a kolenou. Je to dáno tím, že imunitní systém podrážděný lepkem nenapadne jen tenké střevo, ale částečně i některé buňky kůže. Této kožní formě celiakie se říká Duhringova choroba (dermatitis herpetiformis Duhring).
Komplikace: Neléčená celiakie zvyšuje šanci vzniku mnoha typů rakoviny - střevních i mimostřevních - a zřejmě nejvyšší riziko je u vzniku střevních lymfomů. Problém je ten, že velikost tohoto rizika nezávisí na tíži celiakie. I člověk bez jakýchkoliv příznaků, či jen s malými střevními problémy se zjištěnou celiakií by tedy ve svém zájmu měl spolupracovat s lékařem na dietních opatřeních.
Diagnostika: Na diagnózu celiakie existují speciální postupy, přičemž základem je sérologie - krevní odběry na určité autoprotilátky (protilátky přítomné u autoimunitních nemocí), ideálně protilátky proti tkáňové transglutamináze. Je-li hodnota protilátek zvýšená, provádí se endoskopické vyšetření horní části trávicího traktu (gastroskopie) s odběrem vzorků ze dvanáctníku. Tyto vzorky mohou být histologicky vyšetřeny, přičemž se hodnotí přítomnost zánětlivých změn ve dvanáctníku typických pro celiakii.
Prevence: Se samotným genetickým předpokladem k celiakii nic neuděláme. Zabránit můžeme jen vzniku projevů nemoci vyloučením lepku ze stravy a nasazením bezlepkové diety. To je dost obtížné řešení, obzvláště když si uvědomíme, že lepek je kromě obilné mouky a moučných výrobků i v pivu a vůbec v mnoha potravinách, kde bychom to ani neočekávali. Pozorné prostudování etiket jednotlivých potravin je na místě.
Léčba: Při silných projevech celiakie je možno podat nárazově kortikoidy ke zklidnění nemoci, jinak je základem terapie pečlivé dodržování bezlepkové diety. Čím poctivěji dietu dodržujeme, tím více klesá riziko vzniku komplikací v podobě nádorů.
