Cytoplazmatická membrána tvoří povrch buněk lidského těla. Jde o polopropustnou (semipermeabilní) membránu, která chrání buňku a pomáhá udržovat její tvar.
Stavba cytoplazmatické membrány
Cytoplazmatická membrána je tvořena zejména lipidy, dominantní jsou v ní fosfolipidy, které v membráně tvoří typickou dvojvrstvu. Nesmáčivé části fosfolipidů jsou obráceny k sobě a smáčivé části směřují „ven“ do okolního prostředí a „dovnitř“ do buňky. Mezi fosfolipidy se vyskytují molekuly cholesterolu, proteiny, glykoproteiny a glykolipidy.
Proteiny v membráně mají hodně funkcí. Některé se podílí na transportu sloučenin přes membránu a jiné mají podíl na buněčné signalizaci. Na tyto proteiny označované jako receptory mohou působit různé zevní signální podněty (hormony, cytokiny aj.) a proteiny mohou tyto signály „přeposlat“ dovnitř do buňky.
Kromě proteinů najdeme v membráně i glykolipidy, které mají sacharidovou složku vyčnívající směrem ven do okolního prostředí.
Povrchové proteinové, glykoproteinové a glykolipidové struktury na cytoplazmatické membráně fungují jako tzv. antigeny. Organizmus dokáže rozeznat antigeny vlastní a cizorodé, přičemž proti těm cizorodým spouští imunitní reakci.
Schéma - vzhled cytoplazmatické membrány
Funkce cytoplazmatické membrány
-
Cytoplazmatická membrána udržuje tvar buňky a odděluje ji od okolního prostředí.
-
Cytoplazmatická membrána pomáhá udržovat vnitřní prostředí buňky. Je poměrně dobře propustná pro vodu a pro některé malé sloučeniny, ale komplexnější a elektricky nabité sloučeniny musí být transportovány pomocí přenašečů.
-
Cytoplazmatická membrána se podílí na přenosu signálů mezi okolím a buňkou.
-
Cytoplazmatická membrána je nezbytná pro proces endocytózy a exocytózy. Endocytóza znamená vchlípení části membrány do buňky a následně její oddělení za vzniku vezikulu. Materiál, který se vyskytoval mimo buňku se tak dostane do ní. Je-li tento proces aktivní, hovoříme o fagocytóze. Při exocytóze splyne nitrobuněčný transportní vezikul s membránou a jeho obsah se „vyvrhne“ ven.
