Dalekozrakost (hypermetropie) je běžná porucha zraku, při které má dotyčný problém vidět ostře na krátké vzdálenosti.
Příčiny: Dalekozrakost bývá často způsobena tvarem oka, kdy předozadní rozměr je kratší, než by měl být. Dalekozrakost může vzniknout i jako důsledek některých nemocí čočky a rohovky, pokud při nich v důsledku těchto chorob dojde ke změnám v lomu světla. Nejčastější příčinou postupného rozvoje dalekozrakosti je věkem podmíněná presbyopie. Bez ohledu na vyvolávající příčinu je nicméně výsledek stejný – světelné paprsky se po průchodu oční koulí nesbíhají na sítnici, ale až za sítnicí.
Schéma - sbíhání světelných paprsků za sítnicí
Projevy: Člověk trpící dalekozrakostí špatně (rozmazaně) vidí na krátkou vzdálenost, problémy vznikají zejména při čtení. Při pohledu do dálky se obraz zostřuje a zkvalitňuje.
Diagnostika: Kromě anamnézy je možno provést vyšetření přední i zadní části oka (přední pomocí štěrbinové lampy, zadní pomocí oftalmoskopie). Tíži dalekozrakosti lze určit refraktometrem a označujeme ji v kladných dioptriích.
Léčba: V léčbě dalekozrakosti je nejdostupnější použití zevních čoček, které upraví lom světla tak, aby vyrovnal chybný lom světla v očních strukturách. Jako zevní čočky se používají brýle nebo kontaktní čočky. Jako dražší alternativu je u některých forem dalekozrakosti možné volit laserové operace oka, které se zaměřují zejména na rohovku. Cílem je změnit její tvar tak, aby se světelné paprsky setkávaly na sítnici.
