Děloha

Děloha (uterus) je důležitý svalový orgán ženy uložený v oblasti malé pánve. Je součástí ženské pohlavní soustavy, navazuje na vaginu a v horní části do dělohy ústí dva vejcovody.

Děloha má u netěhotné ženy délku 8-10 centimetrů a můžeme na ni rozdělit několik částí – cervix, isthmus, corpus a fundus. Cervix rozdělujeme na ektocervix a endocervix, isthmus je zúžené místo, corpus tvoří většinu hmoty dělohy a fundus je obloukovitá část nad tělem dělohy.

Schéma - Děloha jako součást ženské pohlavní soustavy a její stavba. Zeleně jsem zvýraznil sliznici endocervixu a červeně sliznici ektocervixu.

Stavba stěny dělohy

Stěna dělohy má tři základní vrstvy – vnitřní endometrium, střední myometrium a zevní perimetrium.

Endometrium – Je nejblíže k lumen, na jeho povrchu se nachází jednovrstevný cylindrický epitel obsahující řadu drobných žlázek. V oblasti ektocervixu se epitel mění na vrstevnatý dlaždicový nerohovějící bez žlázek, jaký se vyskytuje ve vagině. Přechod epitelů se označuje jako skvamokolumnární junkce a s věkem se posunuje vzhůru do děložního hrdla. Tato znalost je důležitá pro nádorová onemocnění dělohy (viz níže). Pod epitelem je přítomna vazivová lamina propria. Z hlediska fyziologie je vhodné endometrium rozdělit na stratum functionale a stratum basale.
Myometrium – Myometrium je svalová část stěny dělohy a je tvořena několika vrstvami hladké svaloviny.
Perimetrium – Perimetrium je tenká povrchová vrstva, která je tvořena vazivem a povrchovým peritoneem.

Cévní a nervové zásobení dělohy

Tepenná krev je do dělohy přiváděna zejména párovou arteria uterina, která je větví stranově příslušné arteria iliaca interna. Část krve přitéká i děložními větvemi z párové arteria ovarica, což je přímá větev aorty. Žilní krev odtéká do vena iliaca interna.

Z nervového zásobení je nejdůležitější sympatikus (původem z přechodu hrudní a bederní míchy) a parasympatikus (původem ze sakrální oblasti míchy).

Funkce dělohy

Hlavní funkcí dělohy je zajištění vývoje lidského embrya během jeho vývoje až do porodu. Na konci těhotenství pak svalovina dělohy pomůže vytlačit plod do porodních cest.

Pro funkci dělohy jsou důležité změny, které probíhají v její stěně během menstruačního cyklu. V tomto ohledu můžeme hovořit o „děložním cyklu“, který má tři základní fáze - menstruační, proliferační a sekreční.

Při menstruační fázi (obvykle cca první 4 dny cyklu) se kontrahují drobné spirální tepny v endometriu, dochází k ischemii části endometria (stratum functionale), k její nekróze a následné odloučení spolu s menstruační krví do dutiny dělohy. Spodní vrstva endometria (stratum basale) zůstává intaktní. Odstranění zbytků endometria z organizmu napomáhají dva faktory – menstruační krev se prakticky nesráží a děložní svalstvo se kontrahuje (což je ženou vnímáno nepříjemně) a obsah dutiny dělohy vypuzuje směrem do vaginy.

Následuje proliferační fáze, která trvá cca 10 dnů. Dochází při ní k regeneraci endometria. Poté probíhá sekreční fáze, která začíná na počátku ovulace, a trvá cca 14 dnů. Endometrium je v této fázi výborně prokrvené a jeho žlázky produkují sekret bohatý na živiny, čímž se děloha připravuje na uhnízdění oplodněného vajíčka. Pokud k tomu nedojde, je sekreční fáze nahrazena opět fází menstruační.

Schéma - změny endometria během ovulačního cyklu, menstruační fáze je přibližně den 1-4, proliferační fáze je přibližně den 5-14, sekreční fáze je přibližně den 15-28. Doba jednotlivých fází je pouze orientační údaj, délka cyklu je pro každou ženu individuální a během život se může měnit.

Proč je to důležité?

Z dělohy je přímému vyšetření nejlépe přístupné hrdlo děložní, přesněji řečeno ektocervix (děložní čípek) čnící do vaginy. K jeho vyšetření pohledem se používají gynekologická zrcadla zavedená do pochvy (případně lze provést kolposkopii) a z jeho povrchu lze stěrem štětičkou získat vzorky na cytologické vyšetření. Zbytek dělohy je vyšetřitelný zobrazovacími metodami, přičemž nejdostupnější je ultrazvuk. Přímé vyšetření vnitřku dělohy je možné pomocí endoskopické metody známé jako hysteroskopie. A potřebujeme-li získat vzorky děložní sliznice, je možno provést diagnostickou kyretáž.
Záněty dělohy bývají hlavně infekční a nejsou až tak časté, protože do dělohy se bakterie dostanou jen obtížně. Pokud se zánět rozvine, je označován jako endometritida. Více informací najdete v příslušném textu.
Polypy dělohy jsou výrůstky sliznice, které se vyklenují do dutiny dělohy. Mohou být nenádorové i nádorové a jsou-li nádorové, pak mohou být nezhoubné i zhoubné. Při jejich nálezu se obvykle volí jejich endoskopické odstranění. Více najdete v příslušném textu.
Myomy jsou nejčastější benigní tumory dělohy. Vycházejí z hladké svaloviny myometria, mohou být vícečetné a způsobovat různé komplikace. Více najdete v příslušném textu.
Maligní tumory dělohy jsou častý problém, naštěstí se poměrně brzy začínají projevovat gynekologickým krvácením a to umožní časnou diagnostiku a léčbu. Histologicky jde v drtivé většině o adenokarcinomy vycházející ze sliznice endometria. Více informací najdete v příslušném textu. Zcela speciální problematikou jsou maligní tumory čípku děložního (tj. ektocervixu). Histologicky se jedná o dlaždicobuněčné karcinomy, které v drtivé většině souvisí s infekcí HPV virem a obvykle začínají v místě výše zmíněné skvamokolumnární junkce. Více si o nich můžete přečíst v příslušném textu.
Endometrióza není v zásadě onemocnění dělohy, ale je s ní úzce spjato. U této choroby se okrsek endometria vyskytuje mimo dělohu v jiných tkáních či orgánech. I tato ektopická tkáň nicméně podléhá změnám při menstruačním cyklu a může u ní docházet ke krvácení, což pak vyvolává řadu příznaků a komplikací. Více informací najdete v příslušném textu.
Prolaps dělohy je vyhřeznutí části dělohy do pochvy, obvykle se vyskytuje u starších souvisí s výrazným oslabením svaloviny pánevního dna. Více informací najdete v příslušném textu.
Hysterektomie je operační odstranění dělohy a jde o poměrně častý gynekologický zákrok prováděný u postfertilních žen. Více základních informací o indikacích a provedení tohoto zákroku najdete v příslušném textu.