Epitelová tkáň je jedním ze základních typů lidské tkáně. Jedná se o tkáň velmi specifickou, která může mít více funkcí. Obvykle je epitel tvořen relativně tenkou vrstvou buněk a odděluje hlouběji uložené tkáně od okolního prostoru.
Základní stavba a vlastnosti epitelu
Buňky epitelu jsou uspořádány podle daného podtypu epitelu do jedné nebo více vrstev. Zespodu je pak epitel ohraničen vazivovou membránou (tzv. bazální membrána), která propojuje epitel s hlouběji uloženými vrstvami pojivové tkáně. Epitely nejsou prokrvené a živiny se do nich dostávají z hlouběji uložených tkáňových vrstev. Další vlastností epitelů je schopnost regenerace, která nicméně není u jednotlivých epitelů stejně rychlá.
Typy epitelů
-
Jednovrstevný epitel – Tyto epitely jsou velmi tenké a jsou tvořeny jednou řadou buněk. Podle tvaru jejich buněk je můžeme rozdělovat na dlaždicové, kubické a cylindrické. Důležité je vypíchnout „víceřadý“ cylindrický epitel. Je přítomen ve většině dýchacích cest, jeho buňky se dotýkají bazální membrány, ale ne všechny dosahují k povrchu epitelu.
-
Mnohovrstevný epitel – Tyto epitely mají více vrstev buněk. Tyto epitely můžeme dále rozdělit na rohovějící (kůže) a nerohovějící. Podle typu přítomných buněk je můžeme opět rozdělit na dlaždicové, kubické, cylindrické a v tomto případě ještě přechodný (přechodní) epitel. Jde o charakteristický epitel, který se nachází ve sliznici vylučovací soustavy. Označuje se jako urotel, má více vrstev, ale jednotlivé vrstvy jsou tvořeny buňkami různých tvarů.
Podle funkce můžeme rozdělit epitely na krycí, žlázové, resorpční, smyslové a další. V lidském organizmu se nejčastěji setkáme s krycími a žlázovými. Samozřejmě dodávám, že v řadě případů má epitel kombinovanou funkci. Například v tenkém střevě jde o kombinaci krycí a resorpční.
Základní jednovrstevné epitely (modře je bazální membrána)
Význam epitelů
Jak bylo řečeno výše, epitely pokrývají povrch našeho těla, vystýlají tělesné dutiny, nachází se na povrchu řady orgánů a pokrývají i vnitřek dutých orgánů. Z toho vyplývají i funkce epitelů:
-
Ochranná funkce – Epitel chrání hlouběji uložené tkáně proti mechanickému poškození a proti průniku cizorodých mikroorganizmů a potenciálních škodlivin.
-
Transportní funkce – Epitely umožňují transport řady sloučenin mezi hlouběji uloženými tkáněmi a okolním prostředím. Typickým příkladem je absorpce živin v tenkém střevě. Kromě toho jsou ale některé epitely vybavené řasinkami (typicky dýchací cesty) a umožňují transport sloučenin (v tomto případě hlenu) vnitřkem dutých orgánů.
-
Sekreční funkce – Žlázové epitely tvoří základ exokrinních a endokrinních žláz. To znamená, že prakticky všechny sloučeniny jsou sekretovány modifikovanou epitelovou tkání (hormony, pankreatický sekret, sekrece trávicí trubice, produkty kožních mazových žláz atd.).
-
Absorpční funkce – Řada epitelů umožňuje primární absorpci nebo zpětnou absorpci (reabsorpci) sloučenin. Absorpční epitely mohou být vybaveny různými „vylepšeními“, které zvyšují efektivitu absorpce a typickým příkladem je kartáčový lem tenkého střeva umožňující velmi velké zvětšení absorpční plochy.
-
Specializované funkce – Silně modifikované epitely jsou schopny plnit funkci smyslových receptorů. Příkladem je čichový epitel v dutině nosní a epitel retiny.
Schéma - stavba urotelu
Žlázový epitel
Žlázovému epitelu je vhodné věnovat speciální krátký odstaveček. Jde o epitel modifikovaný tak, že jeho buňky jsou schopny do mezibuněčného prostoru sekretovat určité sloučeniny. Tento epitel má dvě základní formy – jednobuněčnou a mnohobuněčnou. Jednobuněčná forma jsou tzv. pohárkové buňky, které jsou součástí krycího epitelu (např. epitel tenkého střeva), mnohobuněčné formy označujeme jako žlázy.
Produktem sekrečního epitelu je sekret, který může být buď serózní (vodnatý sekret) nebo mucinózní (hustý hlenovitý).
Příklady výskytu jednotlivých typů epitelů
Jednovrstevný epitel
-
dlaždicový – např. plicní sklípky, dutina břišní a hrudní (tzv. mezotel), cévy (endotel)
-
kubický – např. některé úseky žlázových vývodů
-
cylindrický – např. většina trávicí trubice (např. žaludek, tenké a tlusté střevo)
-
víceřadý cylindrický – podstatná část dýchacích cest
Mnohovrstevný epitel
-
rohovějící dlaždicový – kůže
-
nerohovějící dlaždicový – např. dutina ústní a horní část jícnu, vagina
-
kubický, cylindrický – vyskytují se minimálně
-
přechodný (přechodní) epitel – močové cesty (vylučovací soustava)
Proč je to důležité?
Ono by se mohlo zdát, že pro většinu lékařských odborností nejsou epitely v běžné praxi až tak podstatné. Zlomený epitel vám nikdo do sádry dávat nebude a internista do problematiky epitelů taky ve svém běžném pracovním dni nezabrousí. Musíme ovšem vzít v patrnosti, že právě z epitelů vzniká drtivá většina nehematologických zhoubných nádorů. A proto je znalost epitelů zásadní pro patology a onkology.
- Nádory vycházející z epitelů označujeme jako karcinomy. Nejčastějšími příklady jsou dlaždicobuněčný karcinom (původ - dlaždicový epitel), bazocelulární karcinom (původ - bazální buňky kožního epitelu) a adenokarcinom (původ – žlázový epitel).
