Hematoencefalická bariéra je částečně propustná vrstva, která ovlivňuje průchod sloučenin mezi centrálním nervovým systémem a lokálními cévami. Hematoencefalická bariéra existuje na úrovni menších krevních kapilár, které vyživují mozkovou tkáň. První část bariéry tvoří endotelové buňky těchto kapilár a jejich bazální membrána. Endotelové buňky jsou těsně spojené neprodyšnými buněčnými spojeními typu „tight junctions“. Další část hematoencefalické bariéry tvoří tzv. pericyty, což jsou buňky v těsné přítomnosti mozkových kapilár. Kromě posílení hematoencefalické bariéry umí pericyty regulovat průtok krve kapilárami. Kromě pericytů se na stavbě bariéry podílí i výběžky astrocytů.
Schéma - hematoencefalická bariéra (endotelové buňky spojené "tight junctions", bazální membrána, pericyt a výběžky astrocytů)
Některé části mozku nejsou záměrně vybaveny hematoencefalickou bariéru a jsou proto v těsnějším kontaktu s protékající krví. Jsou to například části mozku, které mají funkci chemoreceptorů (např. area postrema detekuje toxiny a dokáže spustit dávivý reflex a zvracení), nebo sekretují do krve různé sloučeniny (např. hypofýza a epifýza).
Význam hematoencefalické bariéry
Hematoencefalická bariéra má ochrannou funkci, protože brání vniknutí škodlivých (neurotoxických) sloučenin a mikroorganizmů do mozkové tkáně. Přes bariéru neprojdou žádné větší molekuly, je propustná pouze pro malé molekuly včetně vody, pro některé sloučeniny rozpustné v tucích a některé plyny.
Průchod některých větších molekul přes bariéru je nicméně umožněn přítomností přenašečových systémů představovaných membránovými transportními proteiny. Toto je případ molekul glukózy, která je nezbytná pro energetický metabolizmus mozku.
Proč je to důležité?
-
U novorozenců není hematoencefalická bariéra dostatečně vytvořena, a proto mohou závažné formy novorozenecké žloutenky poškodit mozkovou tkáň (kernikterus).
-
Existence hematoencefalické bariéry pro nás může být nevýhodná, pokud chceme do CNS aplikovat některá léčiva, která bariérou prochází jen málo, nebo vůbec. V těchto případech lze bariéru obejít tzv. intrathekálním (subarachnoidálním) podáním léčiva přímo do mozkomíšního moku. Příkladem je intrathekální chemoterapie užívaná u některých nádorů CNS.
