HLA systém je systém antigenů, který se vyskytuje na buňkách našeho organizmu a známé jej též pod názvem hlavní histokompatibilní komplex (MHC – Main Histocompatibility Complex). Jeho existence byla studována u leukocytů a odtud i název zkratky HLA (Human Leukocyte Antigen). HLA komplex je důležitý k rozpoznání buněk tělu vlastních od buněk cizorodých, buňky s cizorodým HLA systémem jsou napadány imunitním systémem. Hodnocení shody HLA komplexu je důležité při transplantacích, kdy u jedinců (dárce – příjemce) s kompatibilitou HLA systémů je výrazně nižší riziko vzniku imunitní reakce vůči transplantátu. Důležitý je i fakt, že určité podtypy HLA systému u daného jedince znamenají zvýšené riziko vzniku autoimunitních onemocnění.
HLA (MHC) systém má více tříd, které se liší svou specifickou funkcí. Hlavní jsou I. a II. třída:
- HLA (MHC) I. třídy se nachází na povrchu všech jaderných buněk* organizmu, a kromě odlišení vlastního od cizorodého umožňuje prezentaci nitrobuněčných antigenů na povrch buňky. Dochází k tomu například u buněk infikovaných virem, které mohou díky tomu být rozpoznány a zlikvidovány. Prezentaci antigenů proteinové povahy původem nitrobuněčných na povrchu buňky T-lymfocytům můžeme s trochou nadsázky chápat jako předložení občanského průkazu policii.
- HLA (MHC) II. třídy umožňuje prezentaci původně zevních cizorodých antigenů a opět tím umožňují jejich rozpoznání imunitním systémem. HLA II. třídy se nevyskytují na všech buňkách, najdeme je typicky na povrchu specializovaných APC buněk, které prezentují fagocytózou pohlcené zevní antigeny imunitnímu systému. MHC II najdeme i na povrchu B-lymfocytů.
- (Antigeny HLA III. třídy obsahují informace důležité pro činnost tzv. komplementu, což je důležitá nebuněčná složka imunitního systému.)
Možné reakce imunitního systému:
- Pokud buňky imunitního systému MHC antigeny na povrchu buněk nerozpoznají, vyhodnotí je jako cizorodé a zahájí proti nim imunitní reakci. Toto je hlavní problém při transplantacích orgánů.
- Buňky napadené virem sice mají vlastní MHC antigen, ale mohou s ním na povrchu začít prezentovat virové antigeny a tím se stát cílem imunitního systému.
- U řady maligních nádorů dochází ke ztrátě povrchových MHC antigenů, což činí nádorové buňky vysoce odolnými vůči klasickým T-lymfocytům. Organizmus je schopen tento "trik" obejít například pomocí NK T-lymfocytů, které napadají nádorové (a virem napadené) buňky i bez nutnosti kontaktu s jejich MHC antigenem.
* Erytrocyty jsou bezjaderné a HLA (MHC) antigeny na svém povrchu nemají. Mají nicméně soubor jiných povrchových antigenů, z nichž hlavní je systém AB0 a Rh systém.
