Hnisavé kožní záněty (odborně pyodermie) jsou skupinou chorob, které jsou způsobeny bakteriemi. Jsou velmi časté, mohou postihnout jedince každého věku a někdy mohou mít velmi závažné komplikace.
Příčiny: Nejčastějšími původci jsou bakterie ze skupiny stafylokoků a streptokoků, které proniknou do kůže přes různé trhlinky nebo v místě vlasových váčků. Riziko infekce zvyšují různá poranění, popáleniny, bércové vředy a jiná narušení kožního krytu. Náchylnější ke hnisavým infekcím jsou pak lidé se sníženou imunitou.
Choroby:
1. Impetigo – Je způsobeno bakteriemi ze skupiny stafylokoků a vyskytuje se běžně i v dětském věku. Vytváří se zarudlá vyrážka s puchýřky, v nichž se vytváří nažloutlý obsah. Po prasknutí puchýřků se usazuje jako žlutavé krusty. Vyskytovat se může kdekoliv na těle, obličej a vlasová část hlavy nebývají výjimkou. Vznikne-li impetigo tak, že do kůže narušené některým neinfekčním zánětem proniknou stafylokoky, pak hovoříme o impetiginizaci.
2. Folikulitida – Folikulitida znamená zánět vlasového váčku. Bakteriální folikulitida je obvykle vyvolána stafylokoky. Okolí vlasového váčku je zarudlé, může se vytvořit i hnisající vřídek.
3. Furunkl – Jedná se o komplikaci folikulitidy, jde o zarudlou, bolestivou a oteklou tkáň kolem zaníceného vlasového váčku, v hloubce je hnis. Furunkly se hojí jizvami.
4. Karbunkl – Jako karbunkl označujeme více furunklů blízko sebe. Jde již o poměrně rozsáhlý zánětlivý proces, v kůži se mohou tvořit i poměrně velké abscesy a bez léčby mohou bakterie proniknout do krevního oběhu za vzniku sepse.
5. Růže – Odborně se nazývá erysipel. Znamená infekci kůže a podkoží bakteriemi ze skupiny streptokoků. Typicky jsou postiženy dolní končetiny, ohroženi jsou nejvíce nemocní s žilní nedostatečností a bércovými vředy. Končetina zarudne, bolí a bývá přítomna zvýšená horečka. Bakterie při infekci často nevratně poškodí místní lymfatické žíly, a proto se růže má tendenci opakovat.
6. Flegmóna – Flegmóna znamená šíření infekce kůží i podkožím a to až ke svalové vrstvě, vyvolávajícím původcem jsou spíše streptokoky. Oproti růži je proces méně ohraničený. Postižená část těla je zarudlá, velmi výrazně bolestivá a bez neodkladné léčby je člověk s flegmónou ohrožen na životě.
Diagnostika: Diagnózu většinou učiní lékař již pohledem, ideální je vyšetření kožním a-nebo infekčním lékařem.
Léčba: Závisí na typu infekce. U méně závažných se doporučují hygienická opatření a předepisují různé antimikrobiální a hojivé masti. Základem léčby vážnějších forem infekcí jsou antibiotika, která můžeme podávat ve formě tablet nebo v injekční formě. Vytvoří-li se větší abscesy, je mnohdy nutné je chirurgicky rozříznout a vypustit hnis. U jinak neřešitelných závažných stavů (typicky u flegmóny) může být nutná amputace postižené části těla.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.healthline.com
