„Byla blbá, měla vodu v hlavě a umřela, když jí byly čtyry roky...“ – Takto drsně popisuje dětský hydrocefalus Jaroslav Hašek očima malého chlapce v povídce Ejemovic Rézinka. A není daleko od pravdy – hydrocefalus má skutečně původ ve slovech hydro (voda) a cephalus (hlava).
„Vodu v hlavě“ máme ve skutečnosti tak trochu všichni, jedná se o tzv. mozkomíšní mok. Tato tekutina se neustále tvoří v dutinách uvnitř našeho mozku (tzv. mozkové komory) a úzkými kanálky se pak dostává do prostoru okolo našeho mozku. Z tohoto prostoru se pak vstřebává do mozkových žil a spolu s žilní krví se dostává pryč z hlavy. Mozkomíšní mok chrání mozek proti otřesům a umožňuje z mozkové tkáně odstraňovat odpadní látky a zplodiny metabolismu. Dojde-li k zastavení odtoku mozkomíšního moku, ten se začne hromadit a způsobí přetlak v mozkovně. U dospělého člověka je to velice nebezpečné, protože lebeční kosti jsou pevně srostlé, a není možnost, jak přetlak kompenzovat. U malého dítěte je situace poněkud jiná – lebeční kosti stále srostlé nejsou a přetlak v mozkovně tak tlakem na kosti způsobuje zvětšování mozkové části hlavy. To způsobí pozvolnější nástup příznaků a dává více času k řešení.
Příčiny: Proč dochází k poruše odtoku mozkomíšního moku? Buď se v komorovém systému vytvoří překážka nebo je zablokováno vstřebávání mozkomíšního moku do žilní krve. Příčin může být celá řada – může se například jednat o vrozené vady mozku (např. těžké formy Chiariho malformace). Může dojít k ucpání komorového systému krevními sraženinami při krvácení do mozku, k narušení toku mozkomíšního moku při zánětech mozkových blan a traumatických příhod jako důsledek úrazů hlavy apod. Nelze opomenout ani možnost zabránění odtoku mozkomíšního moku růstem mozkového nádoru (úzký vztah k narušení odtoku mozkomíšního moku mají například ependymomy).
Projevy: Hlavním projevem u dětí je zvětšování mozkovny. Tekutina tlačí na nesrostlé kosti lebky a odtlačuje je. Utlačována bývá i mozková tkáň a to může vést ke vzniku epileptických záchvatů, ke zvracení a k narušení mentálního vývoje dítěte – důsledkem neléčeného stavu může být mentální retardace. Děti s hydrocefalem mívají i zvláštní pohled, který se označuje jako „příznak zapadajícího slunce“ – jejich zornice jsou u dolních víček a nad nimi je vidět bělmo, jakoby se děti dívaly na svá dolní víčka. Není-li hydrocefalus řešen, skončí obvykle předčasnou smrtí.
U dospělých je hydrocefalus mnohem akutnější problém, protože kosti jejich mozkovny jsou pevně srostlé. Hydrocefalus se proto začne poměrně rychle projevovat příznaky přetlaku v mozkovně – zvracení, bolesti hlavy, poruchy chůze, poruchy vědomí a nakonec smrtí.
Pozn. pro mediky: Existuje i tzv. hydrocephalus e vacuo [hydrocefalus é vakuó]. Toto je v podstatě nepravý hydrocefalus, kdy jsou mozkové komory zdánlivě rozšířené, ale je to dáno zmenšením objemu mozkové tkáně. U starých lidí, u pacientů s demencí a u alkoholiků dochází ke zmenšení mozku. To vede ke kompenzačnímu rozšíření mozkových komor, ale žádný přetlak mozkomíšního moku se zde nevyskytuje.
Diagnostika: Kromě základního fyzikálního vyšetření lze provést vyšetření pomocí zobrazovacích metod – CT vyšetření mozku nebo magnetickou rezonanci. Nalezneme rozšířené mozkové komory, obvykle na úkor mozkové tkáně.
Léčba: Hlavní metodou léčby je neurochirurgický zákrok a voperování tzv. shuntu [šantu]. Shunt je v podstatě taková dutá trubička, která obchází uzavřené místo, a umožňuje odtok mozkomíšního moku. Je-li narušeno vstřebávání mozkomíšního moku, může se použít speciální dlouhý shunt, který je z komorového systému vyveden do jiné tělní dutiny (například až do dutiny břišní (!) ), kam může mok volně odtékat a odtud se vstřebávat do krve. Propojení mozku s tělními dutinami nicméně zvyšuje riziko mozkových infekcí.
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://www.healthline.com
