Jazyk (lingua) je svalový orgán, který se nachází v dutině ústní a je pevně spojen s okolními tkáněmi. Na svém povrchu je pokryt sliznicí. Rozdělit ho lze na kořen jazyka, tělo jazyka a hrot jazyka. Se spodinou dutiny ústní je spojen řasou (uzdička - frenulum), která vybíhá vpřed směrem k jeho hrotu. Po stranách uzdičky jsou dva otvory, kterým společně vyúsťuje hlavní vývod podjazykové slinné žlázy a podčelistní slinná žláza. Po obou stranách kořene jazyka je přítomna patrová mandle.
Sliznice jazyka
Na povrchu sliznice je vrstevnatý nerohovějící epitel, který na horní ploše jazyka vytváří útvary označované jako papily. Těchto papil je více typů:
- papillae filiformes - rohovatí, jsou nejčastější, jako jediný typ papil neobsahují chuťové pohárky
- papillae fungiformes - jsou méně časté, nerohoví
- papillae foliatae - jsou po stranách jazyka v jeho zadní části, mají podobu podélných řas
- papillae vallatae - nejmohutnější, jsou před kořenem jazyka, shora vytváří podobu písmena "V"
- papillae conicae - je jich poměrně málo, tvarově jsou podobné filiformním
Kromě toho na sliznici jazyka ústí drobné žlázky serózní, mucinózní i smíšené.
Cévní zásobení jazyka
Jazyk je zásoben krví z párové arteria lingualis, což je stranově příslušná větev arteria carotis externa. Většina krve odtéká přes vena lingualis, která se vlévá do stranově příslušné vena jugularis interna.
Svaly jazyka
Jazyk obsahuje celou řadu příčně pruhovaných svalů. Rozdělujeme je na svaly vnitřní (intraglosální) a zevní (extraglosální). Intraglosální svaly tvoří vlastní hmotu jazyka, zatímco extraglosální se upínají na jazyk zvenčí.
- intraglosální svaly - rozlišujeme m. longitudinalis, m. transversus a m. verticalis, inervace všech je z nervus hypoglossus
- extraglosální svaly - rozlišujeme m. genioglossus, m. hyoglossus, m styloglossus a m. palatoglossus, inervace je opět z nervus hypoglossus s výjimkou m. palatoglossus (inervován z nervus vagus)
Inervace jazyka
Prakticky všechny svaly jazyka jsou motoricky inervované párovým XII. hlavovým nervem, což je nervus hypoglossus.
Se senzitivní inervací je to složitější. Ze předních dvou třetin jazyka vedou senzitivní informace vlákna nervus lingualis, což je větev V. nervus trigeminus. Chuťové informace jsou ze předních dvou třetin jazyka vedeny cestou stranově příslušné chorda tympani, což je větev VII. nervus facialis.
Ze zadní třetiny jazyka jsou tyto informace vedeny vlákny IX. nervus glossopharyngeus. Z tkání za kořenem jazyka jsou chuťové informace vedeny cestou X. nervus vagus.
Schéma - senzitivní a senzorická (chuťová) inervace jazyka
Funkce jazyka
Jazyk je orgánem důležitým pro chuťový smysl. Mezi jazykovými papilami se po celé ploše jazyka (kromě kořene) vyskytují chuťové pohárky, které obsahují chemoreceptory vnímající čtyři základní chutě - sladkou, slanou, kyselou a hořkou. Asijské národy ještě uznávají chuť označovanou jako „umami“, kterou si můžeme představit jako „chuť masa“. Receptorové buňky chuťového pohárku při kontaktu s příslušnými chemickými sloučeninami v potravě vysílají elektrické vzruchy, které se šíří směrem do CNS.
Kromě toho je jazyk důležitý pro základní zpracování potravy a pro lidskou řeč. Jeho pohyby proti tvrdému patru napomáhají rozmělňovat potravu a při řeči pohyby jazyka umožňují správnou artikulaci.
Proč je to důležité?
-
Spodina jazyka a okolní sliznice jsou bohatě prokrveny, čehož se využívá při sublinguálním podání některých léků (typicky nitráty).
-
Choroby jazyka mohou mít různé projevy – příkladem je vyhlazení povrchu jazyka, změny barvy jazyka (malinový jazyk, bílé zabarvení jazyka) a zvětšení jazyka (makroglosie). Poměrně častým nálezem je tzv. mapovitý jazyk, který nicméně není chorobným stavem.
-
Poměrně časté jsou záněty jazyka (glossitidy). Mohou být infekční i neinfekční, neinfekční glossitida je charakteristická pro deficit vitaminu B12.
-
Zhoubné nádory jazyka patří mezi významné tumory dutiny ústní. Nebezpečné jsou zejména na kořeni jazyka, kam není tak dobře vidět.
