Jícen je trubicovitý orgán mezi hltanem a žaludkem. Je součástí trávicí trubice a dosahuje délky 20-25 centimetrů. Proximální část jícnu se nachází za štítnou chrupavkou a v této oblasti se nachází horní jícnový svěrač, který tvoří přechod mezi hltanem a vlastním jícnem. V jícnu existují tři fyziologicky zúžená místa, kde mohou snadněji uváznout cizí tělesa. Jedná se o vlastní začátek jícnu za štítnou chrupavkou, dále oblast blízkého kontaktu jícnu s obloukem aorty a konečně oblast průchodu bránicí před vstupem do žaludku. Distální konec jícnu s přechodem do žaludku se označuje jako gastroezofageální junkce, v této oblasti se nachází i dolní jícnový svěrač a přechod epitelu jícnového a žaludečního, tzv. skvamokolumnární junkce (Z-linie).
Cévní zásobení jícnu
Jícen je bohatě zásobený řadou tepen. Horní část jícnu získává krev z arteria thyroidea inferior, střední část je zásobována zejména přímými spojkami z aorty a dolní část jícnu je zásobena z arteria gastrica sinistra a větvemi z arteria phrenica.
Klinicky významnější je odtok žilní krve z jícnu. Z horní části jícnu je žilní krev odváděna do vena hemiazygos a vena azygos, zatímco z dolní části jícnu je odváděna cestou vena gastrica sinistra do vena portae. Obě tato žilní řečiště jsou propojena a tvoří důležitou portokavální anastomózu.
Inervace jícnu
Pro inervaci jícnu jsou zásadní parasympatická a sympatická vlákna. Parasympatikus je do jícnu veden cestou nervus vagus, sympatikus přichází nervovými vlákny z krčního a hrudního truncus sympathicus.
Kromě toho je v trávicí trubici přítomen tzv. enterický systém, který umí fungovat autonomně, nebo je řízen sympatikem a parasympatikem. Představují ho dvě nervové pleteně ovlivňující motilitu, prokrvení a sekreci různých sloučenin trávicí trubice. První pleteň se nachází v submukóze a označuje se jako plexus submucosus Meissneri. Uvnitř muscularis propria mezi vrstvou cirkulární a podélné svaloviny je plexus myentericus Auerbachi.
Stěna jícnu
1. Sliznice jícnu je tvořena třemi vrstvami. Dutinu jícnu vystýlá vrstevnatý nerohovějící dlaždicový epitel, který v místě gastroezofageální junkce přechází v žaludeční jednovrstevný cylindrický epitel (skvamokolumnární junkce).Pod epitelem se nachází lamina propria mucosae a pod ní tenká svalová vrstva zvaná lamina muscularis mucosae.
2. Submukóza je vrstvou podslizničního vaziva. Obsahuje imunitní buňky, Hellerův systém drobných krevních cév a Meissnerův plexus.
3. Lamina muscularis propria je hlavní svalovou vrstvou jícnu. V horní třetině jícnu je tvořena příčně pruhovanou svalovinou, v dolní části již výrazně roste podíl hladké svaloviny. Svalová vrstva je vždy rozdělena do dvou vrstev – blíže k submukóze je příčně (s trubicí jícnu) uspořádaná cirkulární vrstva a vzdálenější je podélně uspořádaná longitudinální vrstva. Mezi oběma vrstvami svaloviny se nachází výše zmíněný plexus myentericus Auerbachi.
4. Adventicie je zevní vrstvou jícnu, obsahuje vazivo a větší krevní cévy.
Funkce jícnu
Primární funkcí jícnu je posun sousta směrem k žaludku. Sousto je posouváno v rámci peristaltické vlny, která je umožněna postupnou kontrakcí a relaxací svaloviny žaludku okolo sousta. V jícnu je důležitým řídícím faktorem peristaltiky výše zmíněná nervová pleteň známá jako plexus myentericus Auerbachi. Důležitá je součinnost dolního jícnového svěrače, jehož tonus poklesne, aby umožnil průchod sousta do žaludku.
Proč je to důležité?
-
Vzhledem k tomu, že primární funkcí jícnu je posun potravy směrem do žaludku, projevují se onemocnění jícnu zejména poruchami polykání, které mohou být doprovázeny bolestí. V některých případech je dominujícím příznakem choroby jícnu krvácení.
-
Zřejmě nejrozšířenější onemocnění jícnu je refluxní nemoc.
-
Narušená funkce dolního jícnového svěrače bývá přítomna u brániční kýly.
-
Jícen může být postižen celou řadou infekčních i neinfekčních zánětů (ezofagitidy).
-
V jícnu se mohou vyskytovat zhoubné nádory. Kromě toho je pro jícen typická specifická prekanceróza známá jako Barrettův jícen.
-
Jícen může být postižen funkčními onemocněními, při kterých je narušena peristaltika. Typickým zástupcem této skupiny je achalázie, méně známý je louskáčkový jícen.
-
Poškození jícnu může vzniknout v důsledku požitých tekutin, či pevných soust (viz problematika poleptání jícnu, nebo cizího tělesa v jícnu).
-
Zcela specifickou problematikou jsou jícnové varixy, které vznikají v důsledku portální hypertenze.
