22. Zvětšené LU inguinální - dif. dg.
Zvětšení mízních uzlin (lymfadenomegalie, lymfadenopatie) je velmi obecný příznak, který může doprovázet řadu onemocnění. Rozdělit ji můžeme na lokalizovanou a generalizovanou a na nebolestivou a bolestivou. Fyziologická velikost uzlin se pohybuje max. okolo 1-1,5cm, podkožně uložené uzliny nebývají hmatné.
Příčiny
1. Infekční stavy – Z klasických infekcí je u zvětšení inguinálních uzlin nutné myslet na erysipel příslušné dolní končetiny. Kromě vlastní lymfadenomegalie bývají přítomny i další lokální (zarudnutí končetiny, otok) a celkové projevy (horečka, zimnice). Kromě toho mohou inguinální uzliny predilekčně postihnout některé STD (sexuálně přenosné choroby), jako je např. syfilis, lymfogranuloma venereum, kapavka a herpetické infekce. Při nálezu generalizované lymfadenomegalie je nutné myslet i na další infekční choroby, jako jsou CMV infekce, spalničky, rubeola, toxoplazmóza, borelióza, TBC a HIV.
2. Nádorové choroby – Lymfadenopatie může doprovázet metastatické šíření solidních maligních tumorů i šíření hematologických malignit (typicky lymfomy, méně leukemie). U hematologických malignit bývají uzliny zvětšené spíše generalizovaně. Ze solidních tumorů mohou zvětšení inguinálních uzlin způsobit zejména karcinomy penisu a vulvy. Uzlinovou generalizaci maligních procesů typicky doprovází celkové chřadnutí, hubnutí, noční pocení a subfebrilie. Zvětšené uzliny u tumorů bývají spíše tuhé a nebolestivé.
Pozn: Tumory varlat způsobují spíše lymfadenomegalii hlubokých břišních uzlin, do nichž je oblast varlat drénována, a nikoliv inguinální lymfadenopatii.
3. Autoimunitní a imunopatologické procesy – Generalizovaná lymfadenopatie se vyskytuje například u některých forem revmatoidní artritidy a SLE a zvětšení inguinálních uzlin bylo pozorováno i u sarkoidózy (i když pro ní je typičtější hrudní a krční lymfadenopatie).
Postup
Při hodnocení lymfadenomegalie je velice důležité, o který typ se jedná a u jakého pacienta se vyskytuje. U mladého člověka je typická spíše infekční etiologie (v tříslech nutno myslet na STD), u jedince staršího spíše etiologie nádorová. Anamnesticky se ptáme na probíhající (nebo nedávné) infekce, kontakt se zvířaty, cest do zahraničí apod. Velmi varovná je přítomnost celkových příznaků, jako je hubnutí, noční pocení a subfebrilie.
Kromě palpačního vyšetření oblasti, kde se lymfadenomegalie nejasné etiologie vyskytuje, je vhodné vyšetřit i další místa, kde bývají zvětšené uzliny hmatné (tj. mít vyšetřenou oblast krku, axil a inguinální oblast), abychom mohli lépe hodnotit rozsah lymfadenopatie. Kromě toho je vhodné palpačně vyloučit hepato- a splenomegalii. Speciálně u inguinální lymfadenopatie je vhodné vyšetřit i zevní genitál (vyrážka, vředovité léze, výtok apod.) a zeptat se na rizikový pohlavní styk v nedávné minulosti.
Z krevních náběrů má největší význam CRP, FW, KO a JT, kromě toho lze doplnit sérologické vyšetření na patogeny, které mohou lymfadenomegalii způsobit (EBV, CMV, borelióza, toxoplazmóza, syfilis a eventuálně HIV).
Velikost a počet zvětšených uzlin zle zhodnotit ultrazvukovým vyšetřením, přesnější je vyšetření CT. Hodnotící lékař dokáže s relativně vysokou pravděpodobností určit, zda je zvětšení uzlin reaktivní, nebo potenciálně maligní. V případě nejasného nálezu je ideálním řešením exstirpace některé z uzlin a její histologické vyšetření.
