23. Vertigo - dg a th.
Vertigo je vždy příznak a nikoliv samostatná choroba. Jde o subjektivně nepříjemně vnímaný pocit nejistoty v prostoru. Příčinou bývá porucha v průběhu nervových struktur určených k udržení rovnováhy. Tyto dráhy začínají jednak periferními receptory propriocepce ve tkáních, odkud jsou vedeny periferními nervy a následně zadními provazci míšními, jednak receptory vestibulárního aparátu ve vnitřním uchu, odkud jsou s VIII. hlavovým nervem vedeny do nervových center v CNS v blízkosti IV. komory mozkové. Pro prostorovou orientaci je důležitý i smysl zraku, respektive při jeho poruchách může být rovnováha narušena také.
Fyziologické závratě
Mezi fyziologické závratě řadíme kinetózy a výškové závratě. V těchto případech senzorické vstupy poskytují nekorelující informace a to vede ke vzniku nepříjemných symptomů včetně vertiga a nauzey.
Příčiny
Základní rozdělení vertiga je na:
a) periferní vestibulární
b) centrální vestibulární (postižení CNS – vážnější)
c) nevestibulární
1. Periferní vestibulární poruchy
Bývá u nich přítomen spontánní nystagmus, tonické úchylky trupu a končetin (předpažené ruce se uchylují na stranu léze - Hautant), poruchy stoje (Romberg I-III*) a chůze s odchylkou ke straně léze. Tedy lidově řečeno způsobují vestibulární poruchy, že „to člověka táhne na určitou stranu“.
* Romberg I – stoj o rozšířené bazi + otevřené oči, Romberg II – stoj spojný + otevřené oči, Romberg III – stoj spojný + zavřené oči
Vertigo se objevuje především u chorob vnitřního ucha (vestibulárního aparátu), kde je uloženo ústrojí rovnováhy a pohybu. Z nezávažných příčin jde o podráždění tohoto ústrojí při kinetóze a při benigním paroxysmálním vertigu*, méně častá je Meniérova choroba a otoskleróza. Dalšími příčinami může být otitis media, ischemie vnitřního ucha a jeho úrazová komoce. Narušení funkce vnitřního ucha se může objevit i u zánětů středního ucha a vlivem ototoxických léků.
* Benigní paroxysmální vertigo je jedním z nejčastějších příčin vertiga mladších jedinců, je způsobeno drážděním vláskových buněk polokruhových kanálků krystalky uhličitanu vápenatého a prokáže se Dix-Hallpikeovým testem (rychlé položení do horizontály + hlava otočena o 45° + zakloněna o 30° vyvolá nystagmus). Stav se řeší speciálními manévry, které obvykle provádí neurolog (Sémontův manévr), jinak může odeznít i samovolně. Prognóza je dobrá.
2. Centrální vestibulární poruchy
Vertigo může vzniknout při postižení VIII. hlavového nervu růstem vestibulárního schwannomu. Z onemocnění mozku se vertigo může objevit při úrazech, CMP, meningoencefalitidách, tumorech, vertebrobasilární insuficienci, stenóze karotid, při intoxikacích, u roztroušené sklerózy apod.
3. Nevestibulární příčiny
Vertebrogenní příčiny – Vertigo typicky doprovází onemocnění krční páteře, nejčastějším problémem je její zablokování.
Oční onemocnění – Oční onemocnění může vyvolat vertigo, pokud způsobí těžší poruchu zrakového smyslu (diplopie, výpadky zorného pole, chybná korekce myopie a hypermetropie apod.).
Onemocnění interní – Příčinou vertiga může být dehydratace, hypotenze i hypertenze, anemie, srdeční selhávání, arytmie, metabolické poruchy, minerálová dysbalance a další.
Postup
U pacienta s vertigem je důležitá anamnéza (charakter vertiga, případný směr, přítomnost jakýchkoliv dalších příznaků) a důkladné fyzikální vyšetření (zejména orientační neurologické vyšetření včetně vyloučení nystagmu, Hautant, Romberg I-II). Vždy je důležité změřit TK a TF, případně natočit EKG. Krevní náběry mají zahrnovat glykemii, minerály, renální parametry, JT, KO a TSH. Při podezření na postižení vnitřního ucha je doporučeno ORL vyšetření, u neurologických obtíží je nutno provést neurologické vyšetření.
Vyšetření zobrazovacími metodami (kromě základního rentgenu) již obvykle indikuje specialista a tato vyšetření zahrnují RTG C páteře, CT nebo MR mozku, UZ karotid a další.
Terapie akutního vertiga obvykle spočívá v klidu a lůžku, hydrataci a podávání antiemetik (thiethylperazin - Torecan). U chronického vertiga by měla terapie odpovídat vyvolávající příčině. Symptomaticky mohou poněkud pomoci vasoaktivní látky (např. betahistin, cinarizin) a nootropika.
