28. Úzkostné a fobické poruchy, panická ataka
Úzkostné poruchy
Jde o soubor psychických poruch, u kterých se objevuje nadměrná úzkost (anxieta). Úzkost bývá většinou nekonkrétní (obecné obavy a pocit ohrožení) s výjimkou fobických úzkostných poruch. Závažnost poruchy závisí na ovlivnění pracovního a sociálního života dotyčného.
Projevy: Klinické projevy zahrnují neklid, podrážděnost, poruchy spánku, nevýkonnost a pokles libida. Podstatná část pacientů somatizuje za výskytu somatických příznaků (trávicí obtíže, knedlík v krku, palpitace, bolesti na hrudi aj.). V řadě případů se objevují panické ataky (viz. níže).
Specifické podtypy úzkostných poruch
Generalizovaná úzkostná porucha
Postižený se nadměrně zaobírá starostmi a stresujícími myšlenkami o sebe a svou rodinu. Obtíže se často zhoršují v období volna, kdy je více času na přemýšlení. Nemocní často somatizují.
Smíšená úzkostně depresivní porucha
U této poruchy se kombinují příznaky úzkostí a deprese. Depresivní ladění se projevuje například ztrátou energie, nevýkonností, pesimismem a pocity méněcennosti.
Panická porucha
Panická porucha souvisí s opakujícími se epizodami akutní paniky (panická ataka). Panická ataka je akutní záchvat strachu, který se objevuje u jedinců s panickou poruchou. Panické atace dominují kromě vlastní úzkosti somatické potíže (bušení srdce, pocity dušnosti, bolesti na hrudi, nevolnost a zvracení) a dotyčný obvykle hyperventiluje, což může vést k paresteziím a křečím. Základem profylaktické terapie jsou antidepresiva, v akutním záchvatu jsou ideální benzodiazepiny.
Obsedantně-kompulzivní porucha
Je typická vtíravými myšlenkami. Dotyčný jedinec neustále se vracející obavy, které řeší různými opakujícími se činnostmi (rituály). Vykonání těchto rituálů přinese úlevu, i když je pouze dočasná. Při klasické obsedantně-kompulzivní chorobě má nemocný náhled na iracionalitu. Dodejme, že některé zdroje tuto poruchu řadí zvlášť, a nikoliv do úzkostných poruch.
Fobické úzkostné poruchy
Fobické poruchy jsou specifickým podtypem úzkostných poruch a jsou typické abnormálně silným strachem z určitého objektu, nebo situace. Mezi známé příklady patří sociální fobie (strach z kontaktu s ostatními lidmi), agorafobie (strach z otevřeného prostoru), klaustrofobie (strach z malých prostor), mysofobie (strach ze špíny) a arachnofobie (strach z pavouků). Při kontaktu se zdrojem fobie se objevují nepříjemné příznaky včetně rizika panické ataky. Terapie obvykle vyžaduje opakovaná psychoterapeutická sezení a se souhlasem pacienta i použití desensibilizace.
Reakce na stres
Po akutnímu vystavení těžší stresové reakci může vzniknout akutní reakce na stres, která může a nemusí přejít do posttraumatické stresové poruchy.
Diagnostika
U diagnózy je důležitá anamnéza obtíží. Vzhledem k faktu, že podstatná část případů se projevuje somatickými příznaky, může být nejprve vhodné vyloučit organické onemocnění. Praktický lékař má v tomto oproti jiným odbornostem tu výhodu, že pacienta obvykle zná a to mu pomůže hodnotit potíže individuálně.
Terapie
Terapie bývá dlouhodobá, začít ji může praktický lékař, ale zapojen by měl následně být klinický psycholog nebo psychiatr. Základem je získání důvěry pacienta, osvětlit mu psychickou příčinu jeho obtíží a vysvětlit mu nutnost komplexního řešení. Psychoterapeutická sezení (kognitivně behaviorální terapie, skupinová psychoterapie apod.) mohou být doplněna farmakoterapií (antidepresiva chronicky, anxiolytika nárazově).
U benzodiazepinových anxiolytik je nutné brát v potaz riziko vzniku silného návyku při častém užívání.
Pro dlouhodobé užívání se obvykle využívá antidepresiv, nejčastěji skupiny SSRI. První týdny se má podávat polovina obvykle dávky a postupně se navyšuje. Efekt lze očekávat po cca 4-6 týdnech užívání a po tuto dobu lze předepsat benzodiazepiny k nárazovému užití.
Terapie antidepresivy má být dlouhodobá, ideálně alespoň 12 měsíců. Ukončit lze při dobrém psychickém stavu na základě přání pacienta. Změnit medikaci lze zvážit při neefektivní terapii určitým lékem trvající alespoň 6 týdnů.
U poruch spánku je ideální antidepresivum trazodon (Trittico) nebo mirtazapin (např. Mirtazapin).
