Lumbální punkci můžeme do češtiny přeložit jako „bederní vpich“. Je to vyšetření prováděné nejčastěji na neurologických a infekčních odděleních. Vyšetření se provádí za účelem získání vzorku tzv. mozkomíšního moku (likvoru). Nejprve si musíme říci pár slov právě o něm. Mozkomíšní mok je za normálních okolností čirá lehce nažloutlá tekutina, která se vytváří v mozkových komorách, skrze tyto komory protéká, obklopuje mozek a nakonec se vstřebává do okolních žilních splavů. Mozkomíšní mok má za úkol mechanicky chránit mozek před otřesy (představme si zjednodušeně, že mozek v tekutině mozkového moku plave) a vylučují se do něj odpadní látky z mozkové tkáně. Mok je v neustálém koloběhu – tvoří se v mozku a vstřebává se do žilní krve.
Kromě toho, že mozkomíšní mok obklopuje a chrání mozek, nachází se i v páteřním kanálu okolo míchy a poskytuje ji podobnou ochranu jako mozku. Podstatou lumbální punkce je z tohoto důvodu vpich jehly do páteřního kanálu a to tak, aby nedošlo k poškození míchy. Jak toho lze dosáhnout si popíšeme níže.
Princip: Do páteřního kanálu lze nejsnadněji proniknout zezadu v bederní oblasti. Mícha je totiž relativně krátká a u drtivé většiny lidí končí již nad tímto místem. V bederní části páteřního kanálu bývají proto již jen nervová vlákna odstupující z míchy. Z toho důvodu je riziko poškození míchy při vpichu jehly minimální.
Při samotném zákroku se člověk obvykle položí na bok na rovnou podložku a udělá kulatá záda. Lékař mu poté do bederní části zad vbodne dlouhou dutou jehlu a tu zanořuje do hloubky, dokud nezačne vytékat mozkomíšní mok. Vzorek vytékajícího moku se zachytí do zkumavek a odešle na biochemické, mikrobiologické a cytologické vyšetření. Pak se jehla vytáhne, rána se zalepí a pacient zůstane ležet. Samotné bodnutí je prakticky nebolestivé. Někdy se provádí umrtvení oblasti vpichu anestetikem, ale není to pravidlem. Po provedení zákroku se většinou musí několik hodin (až 24 hodin) ležet na lůžku, jinak se mohou objevit nepříjemné pocity charakteru bolestí hlavy a nevolnosti.
Příprava: Na vyšetření se pacient nemusí nijak připravovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o invazivnější vyšetření, které má svá rizika, podepisuje pacient před vyšetřením obvykle informovaný souhlas.
Význam: Mozkomíšní mok je velmi důležitý, protože je v přímém kontaktu s mozkem a míchou. Podle jeho složení tak můžeme diagnostikovat řadu chorob centrálního nervového systému. Podle barvy, chemického složení moku, mikrobiologie a cytologie můžeme určit záněty mozkových blan a záněty mozkové tkáně (například infekce meningokokové a pneumokokové), krvácení do mozku (v případě, že se krev dostane do mozkomíšního moku - typicky tomu bývá u subarachnoidálního krvácení) a někdy zjistit přítomnost nádorových buněk u některých míšních a mozkových nádorů. Vzorek mozkomíšního moku může potvrdit napadení nervového systému boreliemi a mohou se zjistit i protilátky prokazující roztroušenou sklerózu.
Problémy: Mezi komplikace může patřit krvácení z vpichu, které však nebývá velké. Vážnějším rizikem je narušení některého nervu v páteřním kanálu jehlou. To bývá spojeno s bolestivostí – obvykle je to bolest vystřelující do dolní končetiny. Nejvážnějším rizikem je poškození míchy, naštěstí je velmi vzácné. Mohlo by nastat, kdyby lékař zabodl jehlu do páteřního kanálu příliš vysoko, tj. do prostoru kde se mícha ještě nachází. Zrádné je, že vzácně mohou mít někteří lidé míchu delší a ta tak může být poškozena i při vpichu ve správném místě. V případě poškození míchy může dojít v nejhorším případě k ochrnutí dolních končetin, či k poruchám vylučování moči. Po odebrání mozkomíšního moku je třeba několik hodin v klidu ležet na lůžku, jinak se často rozvine tzv. postpunkční syndrom. Ten se projevuje bolestmí hlavy a nevolností. Musím zmínit i fakt, že lumbální punkce by se neměla provádět u pacientů s nitrolebním přetlakem a k jeho vyloučení by se nejprve mělo provést vyšetření očního pozadí.
Výhody: Díky lumbální punkci relativně snadno získáme vzorek tekutiny, která nás vcelku rychle informuje o poměrech v centrálním nervovém systému a umožní nám zahájit správnou léčbu.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.mayoclinic.org
