Makrofágy jsou specializované leukocyty, které vznikají aktivací monocytů. Poté, co se monocyty vznikající v kostní dřeni dostávají do tkání, dochází u nich k poměrně složité přeměně. Během této přeměny se buňky zvětšují a dochází k zvýšení počtu jejich buněčných organel.
V některých tkáních dostaly místní makrofágy specifické označení. Příkladem jsou Kupfferovy buňky v játrech, osteoklasty v kostech, Langerhansovy buňky v kůži a buňky mikroglie v centrálním nervovém systému. Makrofágy lokalizované v pojivových tkáních označujeme jako histiocyty.
Stavba makrofágů: Makrofágy jsou větší buňky s nesegmentovaným jádrem. Jejich cytoplazma je bohatá na buněčné organely včetně lyzosomů.
Makrofág - schéma
Funkce makrofágů: Základní schopností makrofágů je fagocytóza, tj. pohlcování mikroorganizmů, jiných cizorodých částic, vlastních odumřelých buněk a produktů jejich rozpadu. Následně jsou makrofágy schopny zpracovat a prezentovat pohlcené cizorodé antigeny ostatním buňkám imunitního systému (tj. fungují jako antigen prezentující buňky - APC). Kromě toho makrofágy produkují růstové faktory usnadňující regeneraci poškozených tkání a cytokiny podporující průběh zánětlivého procesu.
Ze specifických funkcí některých tkáňových makrofágů lze zmínit podíl na kostní přestavbě (osteoklasty) a na metabolizmu železa (skladování železa z rozpadlých erytrocytů).
Proč je to důležité?
-
Granulomatózní záněty – Granulomatózní záněty jsou specifickou skupinou chronických zánětů, ve kterých hrají makrofágy významnou roli. Tyto záněty vznikají v situaci, kdy makrofágy nejsou schopny zlikvidovat a odstranit cizorodé agens. Granulomatózní záněty jsou charakteristické přítomností tzv. granulomů, mohou destruovat postiženou tkáň a mohou způsobovat lokální i celkové příznaky. Typickým příkladem infekčního granulomatózního zánětu je tuberkulóza. Více informací o granulomatózních zánětech najdete v příslušném textu.
-
Ateroskleróza – Makrofágy hrají významnou roli v procesu aterosklerózy na více úrovních. Jednak se podílí tvorbou cytokinů na vzniku chronického zánětu a jednak se pohlcováním cholesterolu a jeho oxidací mění na pěnové buňky, které se stávají základem aterosklerotických hmot zužujících cévy.
-
Histiocytóza z Langerhansových buněk – Toto onemocnění vzniká při nadměrném množení Langerhansových buněk, což je podtyp makrofágů typicky lokalizovaných v kůži (a lymfatických uzlinách). Histiocytóza z Langerhansových buněk má více forem a v některých případech může vykazovat vlastnosti maligního onemocnění. Více najdete v příslušném textu.
