Ačkoliv se to nemusí zdát patrné, znalost metabolismu žlučových kyselin je dosti důležitá z hlediska diagnostiky i terapie řady onemocnění trávicího traktu včetně žlučových cest. Nejprve si řekněme několik informací o žlučových kyselinách. Jde o skupinu organických sloučenin, které rozdělujeme na:
- primární žlučové kyseliny (kyselina cholová a chenodeoxycholová)
- sekundární žlučové kyseliny (zejména kyselina litocholová a deoxycholová).
Ve skutečnosti existují i méně časté žlučové kyseliny, ale takto nám to pro základní pochopení postačí.
Vznik žlučových kyselin
Primární žlučové kyseliny jsou syntetizovány v játrech z cholesterolu. Jsou konjugovány s glycinem a taurinem a následně jsou vylučovány do žluči. Žluč je vylučována do střeva a zde jsou primární žlučové kyseliny působením střevního mikrobiomu* přeměňovány na sekundární žlučové kyseliny.
* Většina střevních bakterií žije až ve střevě tlustém, takže nepřekvapí, že sekundární žlučové kyseliny vznikají zejména tam (a na úplném konci střeva tenkého).
Význam žlučových kyselin
Žlučové kyseliny tvoří součást žluči, svou přítomností velmi výrazně usnadňují emulzifikaci tukových částic a tím usnadňují vstřebávání tuků. Méně známý je fakt, že se žlučové kyseliny podílí na některých formách buněčné signalizace.
Enterohepatální oběh žlučových kyselin
Jde o zásadní aspekt metabolismu žlučových kyselin. Na konci tenkého střeva (terminální ileum) je totiž podstatná část žlučových kyselin (až přes 90%) vstřebána enterocyty a dostává se krevním oběhem zpět do jater, kterými je opět vyloučena do žluči.
Schéma - vznik a enterohepatální oběh žlučových kyselin
Proč je to důležité?
-
Cholestáza je označení pro stav, kdy dochází k poruše odtoku žluči. Hlavním příznakem rozvinuté cholestázy je žloutenka (ikterus) způsobená hromaděním bilirubinu v tkáních. Pro pacienta výrazně nepříjemnější je nicméně hromadění žlučových kyselin, které způsobuje úporné svědění kůže. Více najdete v textu o poruchách odtoku žluči.
-
U některých pacientů je nutné chirurgické odstranění zmíněného konce tenkého střeva (terminální ileum), jsou to například někteří pacienti s Crohnovou nemocí. Tím dochází k poruše vstřebávání některých sloučenin a naruší se enterohepatální oběh žlučových kyselin, které se ve zvýšené míře vylučují se stolicí z organizmu. Nedostatek žlučových kyselin pak narušuje trávení tuků a způsobuje steatoreu (řídká mastná zapáchající nažloutlá stolice). Porucha trávení tuků kromě toho vede k nedostatku vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K).
-
Přítomnost žlučových kyselin ve žluči snižuje riziko tvorby cholesterolových žlučových kamenů. Při poklesu množství žlučových kyselin ve žluči pak toto riziko logicky roste. Některé žlučové kyseliny mají dokonce určitý efekt na rozpouštění již vzniklých kamenů a toho se využívá v terapii (viz níže).
-
Ursodeoxycholová kyselina (UDCA) je sekundární žlučová kyselina, která se v našem těle vyskytuje v minimálním množství a z tohoto hlediska není významná. Její pravidelné podávání ve vyšších dávkách v lékové formě má nicméně efekt na rozpouštění drobných žlučových kamenů cholesterolového původu a kromě toho se pravidelně podává jako účinné hepatoprotektivum u řady nemocí spojených s výše zmíněnou cholestázou (cholestáza u primární biliární cirhózy a u primární sklerozující cholangitidy aj.). Příkladem používaného preparátu je např. Ursosan, ale léků obsahujících UDCA je samozřejmě více.
