Buňky v lidském těle jsou uspořádány do tkání a orgánů a v řadě těchto tkání musí být vzájemně stavebně i funkčně propojeny. Úzký kontakt buněk je typický zejména pro epitelové tkáně. Rozlišujeme tato mezibuněčná spojení:

 

1. Těsná spojení

  • Zonula occludens – Jde o zesílení plazmatické membrány, které probíhá po celém obvodu buňky na její apikální straně a vzájemně propojuje dvě sousední buňky. Jde o pevné těsnící spojení, které brání přestupu sloučenin prostorem kolem buněk.

 

2. Adhezní spojení

  • Desmozom – Desmozom je též známý jako macula adherens. Jde o poměrně složitě vypadající diskovité spojení, kterého se účastní jak intermediární filamenta cytoskeletu, tak kotvící proteiny na povrchu buněk (kadheriny). Tyto kotvící proteiny pak drží buňky pohromadě.

 

3. Komunikační spojení

  • Gap junction – Jde o specifický podtyp mezibuněčného spojení. Jde o propojení dvou buněk pomocí membránových „kanálků“, kterými může procházet tekutina, ionty a velmi drobné organické sloučeniny. Hlavní význam gap junctions je v šíření signálů mezi buňkami (tj. hrají roli v buněčné signalizaci).

 

Schéma - vzhled některých základních mezibuněčných spojení

 

Kadheriny

Výše zmíněné kadheriny si zaslouží zvláštní krátkou zmínku. Jde o větší skupinu transmembránových proteinů podílejících se na adhezních spojeních buněk. Jedna jejich část je vně membrány a druhá je uvnitř buňky, kde se přes další proteiny váže na složky cytoskeletu.

 

Proč je to důležité?

  • Pemgifus je skupina kožních onemocnění, u kterého dochází k narušení mezibuněčných spojení buněk pokožky vlivem autoimunitní reakce. Důsledkem je výrazné poškození a narušení funkce kožního krytu. Více najdete v příslušném textu.

  • Funkce kadherinů bývá narušená u řady maligních tumorů, což napomáhá množení nádorových buněk a růstu nádorové tkáně. Kromě mezibuněčných spojení mají totiž kadheriny vliv na inhibici množení okolních buněk (tzv. kontaktní inhibice).

 


Pomohl vám můj web? Zvažte prosím jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  zdroje: základní zdroje textů