Míšní šok je termín užívaný pro stav, který vniká po přerušení míchy a trvá cca 2-3 týdny. Má svá určitá specifika a pacienta ohrožuje zejména dočasným těžkým narušením funkce svěračů.
Příčiny: Příčinou je úplné přerušení míchy, ke kterému dochází nejčastěji při různých úrazech. Nejhorší bývají zranění krční míchy, které souvisí s letním skákáním do neznámé vody.
Projevy: Je známé, že při přerušení míchy vymizí citlivost a hybnost části těla inervované z míšních nervů, které vychází z míchy pod místem přerušení. Obvykle to znamená ztrátu citlivosti určité části trupu i dolních končetin a jejich ochrnutí. Ve fázi míšního šoku jsou postižené svaly ochablé a nejsme schopni vyvolat jejich reflexy (např. při poklepu neurologickým kladívkem pod koleno nedojde k reflexnímu záškubu bérce). To je sice nepříjemné, ale hlavní problém je ztráta reflexů svěrače pod močovým měchýřem a svěrače v konečníku. Dochází k poruše odtoku moči a hromadění stolice, může dojít i k prasknutí močového měchýře a zánětu pobřišnice vyvolaným střevními bakteriemi, které při poruše odchodu stolice začnou prostupovat střevní stěnou do břišní dutiny.
Povede-li se jedince ve stádiu míšního šoku stabilizovat a udržet po 2-3 týdny, míšní šok odezní. Citlivost a hybnost svalů se pochopitelně nenavrátí, ale začnou se objevovat svalové reflexy (Nemocný nemůže chodit, nohy necítí, ale při poklepu neurologickým kladívkem vyvoláme reflexní pohyby svalů) a to včetně reflexů svěračů, které začnou reagovat na přeplněný močový měchýř a konečník. Začne docházet k únikům moči a stolice, které jsou nezávislé na vůli nemocného. Je to samozřejmě nepříjemný problém, ale pořád lepší, než aby se moč i stolice nekontrolovatelně hromadily.
Diagnostika: Diagnóza míšního šoku je poměrně lehká, najdeme ho u každého pacienta v období po přerušení míchy. Samotné zranění míchy si můžeme ozřejmit pomocí CT vyšetření, nutné je komplexní vyšetření neurologem.
Léčba: Po dobu míšního šoku se musí pacient zacévkovat, aby se zajistil odtok moči, stolici je nutné manuálně odstraňovat. Velmi často se pro fázi míšního šoku zavádí dočasná tekutá nebo přímo parenterální výživa (tj. výživové roztoky aplikované do žíly), aby se zabránilo tvorbě většího množství tuhé stolice, podávají se léky proti zácpě a léky stimulující střevní činnost. Důsledná ošetřovatelská péče, hygienická opatření, prevence dehydratace a vzniku proleženin jsou samozřejmostí. V následném období je důležitá rehabilitace a snaha o nácvik vyprazdňování stolice.
Zdroje
https://www.spinalcord.com
https://www.ncbi.nlm.nih.gov
