NK buňky jsou speciálním typem bílých krvinek, přesněji jde o podtyp lymfocytů. Abychom si hned ze začátku udělali jasno v rozdělení, tak lymfocyty můžeme rozdělit na T-lymfocyty, B-lymfocyty a NK buňky. Aby v tom byl trochu chaos, tak jeden podtyp T-lymfocytů se označuje jako NK T-lymfocyty (NKT), ale to nejsou ty NK buňky, kterým je věnován tento text. Nicméně dodejme, že NK buňky a NKT buňky jsou si dost podobné.
NK buňky vznikají v kostní dřeni a vyzrávají v ostatních částech lymfatické soustavy. V periferní krvi tvoří asi 5-10% lymfocytů.
Význam
Zkratka NK znamená „natural killers“, což se do češtiny dá přeložit jako „přirození zabijáci“. A je to název opodstatněný. NK buňky jsou totiž velice efektivní v zabíjení jiných buněk, zejména buněk nádorových a buněk napadených virovou nákazou.
NK buňky dokážou na cílovou buňku působit řadou cytotoxických sloučenin, jako je perforin a granzymy a kromě toho produkují NK buňky řadu cytokinů zesilujících imunitní reakci. A teď si určitě řeknete, že vám tu popisuji funkci cytotoxických T-lymfocytů (CD8), ty totiž dělají přesně to samé. Tak v čem je ten rozdíl mezi cytotoxickými T-lymfocyty a NK buňkami?
Specifika NK buněk
Cytotoxické T-lymfocyty vyhledávají cílové buňky díky kontaktu s jejich povrchovými MHC receptory. Tyto receptory ukazují imunitním buňkám antigeny (obvykle proteiny tvořené v buňce) a to umožňuje T-lymfocytům odhalit buňky napadené virem a případně nádorové buňky. Některé nádorové buňky a viry se ovšem v průběhu evoluce naučily na tento mechanizmus vyzrát - v takových nádorových a virem napadených buňkách dojde k výraznému poklesu exprese MHC receptoru. Nejsou MHC receptory s navázaným antigenem, T-lymfocyty na tyto buňky nedokážou dobře reagovat.
Jenže v tomhle případě nastoupí na scénu NK buňky. NK buňka dokáže kontrolovat samotnou přítomnost MHC receptorů (přesněji MHC I receptory) a jejich množství. Pokud je na buňce najde v běžných počtech, obvykle nereaguje. Jakmile ale najde podezřelou buňku bez MHC receptorů (nebo s jejich nízkým počtem), aktivuje se a zaútočí. NK buňka tedy k útoku nepotřebuje přítomný MHC receptor s antigenem. NK buňka je více nezávislá a dokáže rozpoznat a rychle napadnout i patogen, se kterým se organizmus dosud nesetkal. Proto jsou NK buňky řazeny do vrozené nespecifické imunity. Většina ostatních lymfocytů patří naopak do specifické imunity, která se při prvním kontaktu s určitým patogenem musí nejprve složitě a pomalu aktivovat a rychle zareaguje až při opakovaném kontaktu s tím samým patogenem.
Velmi zjednodušený mechanizmus působení NK buněk. Vlevo se NK setkala se zdravou buňkou. NK má na svém povrchu inhibiční i aktivační receptory, přičemž ty inhibiční vyžadují kontakt s MHC. Zde ke kontaktu došlo, MHC zůstává v klidu. Vpravo je nádorová buňka, která nemá MHC receptor, tím pádem převáží vliv aktivačních receptorů a NK buňka zaútočí.
