Lícní nerv (nervus facialis) je poměrně dlouhý párový nerv, který se řadí mezi tzv. hlavové nervy. Dle nomenklatury je sedmým hlavovým nervem a značí se proto římskou číslicí VII. Jeho centrum (taktéž párové) leží v mozkové kůře, odkud se informace šíří do párových jader v mozkovém kmeni. Zde začíná vlastní nerv, který se otvorem ve skalní kosti dostává až do oblasti tváře, kde inervuje cílové struktury – lícní svaly. Z toho důvodu umožňuje lícní nerv mimiku příslušné tváře včetně pohybu úst a zavření oka. Některá vlákna lícního nervu kromě toho vedou do mozku chuťové informace z části jazyka.
Následující odstavce doporučuji spíše medikům, laiky by mohly poněkud odradit. Těm doporučuji přeskočit až k části Vlastní efekt :-).
Obrna lícního nervu se projeví poruchami výše zmíněných funkcí. Musíme ovšem rozlišit poruchy tzv. centrální (narušení mozkového centra nebo vláken nad jádrem nervu) a periferní (narušení nervu v jeho jádře či dalším průběhu). Na vysvětlení je to pro laika poměrně obtížné. Nervová dráha začíná v mozkové kůře, odkud nervová vlákna vedou informace do párových jader lícního nervu. Během této cesty se vlákna kříží, a to znamená, že poškození pravého části se projeví poruchou na tváři vlevo a naopak. Aby to bylo složitější, tak určitá část vláken ovládajících sval zavírající oko se nekříží a zásobuje tak obě jádra lícního nervu. Sval dovírající oko je tedy zásoben z mozkové kůry obou stran mozku, což je velmi důležité.
Tuto na vysvětlení relativně složitou věc lze zjednodušit tak, že při poškození nad příslušným jádrem je funkce postiženého lícního nervu (na opačné straně tváře) částečně nahrazena vlákny jdoucími z mozkové kůry na protilehlé straně, což se týká svalů uzavírajících oko. Při poruše periferní, tj. poškození jádra či nervu v jeho průběhu, se porucha projeví na stejnostranné tváři a je úplná – poškození postihne všechna vlákna v nervu bez ohledu na to, z jaké strany mozkové kůry pocházejí.
Vlastní efekt:
Centrální obrna – Při postižení mozkové kůry či nervové dráhy nad jádrem lícního nervu na jedné straně dojde k výpadku schopnosti pohybovat protilehlou polovinou úst a důsledkem je pokleslý koutek na opačné tváři. Z nedovírajících se úst vytékají sliny, může být narušena schopnost artikulovat. Schopnost zavírat oko je v tomto případě zachována (nahrazena nervovými vlákny z druhého centra).
Periferní obrna – V tomto případě dojde k narušení nervu v jeho jádře či dalším průběhu. Dochází k naprostému výpadku funkce nervu na příslušné straně obličeje. Vypadne mimika na polovině obličeje, objeví se pokleslý koutek a zdánlivě méně významná (ale ve skutečnosti nebezpečná) porucha schopnosti dovřít oko (odborně se to nazývá jako lagoftalmus). Kombinaci těchto příznaků označujeme jako tzv. Bellův příznak.
Schéma - Periferní obrna lícního nervu
Pozn.: Při postižení nervu dojde i k výpadku chuťových vjemů z 2/3 příslušné strany jazyka. Chuť ze zbývající 1/3 poloviny jazyka je ovšem zprostředkována jiným nervem, celá druhá polovina jazyka „funguje“ správně, a čich (který tvoří důležitou součást toho, co nazýváme chutí) je zachovaný. Z těchto důvodů není narušení chuti dominantním steskem pacientů s narušením lícního nervu.
Příčiny:
1. Mozková mrtvice – Toto je nejčastější příčina centrální obrny lícního nervu. Centrum nebo nervová dráha vedoucí k jádru v mozkovém kmeni jsou přímo poškozeny a to vede k příslušným projevům poruchy funkce nervu. Kromě toho se mohou při rozsáhlejší mrtvici objevit i další příznaky – poruchy řeči, poruchy vědomí, poruchy polykání, ochrnutí dalších částí těla apod.
2. Infekce – Obrna lícního nervu typicky doprovází infekci herpesviry, které jsou zodpovědné například za opar. K obrně dochází náhle a nečekaně. Podobně i infekce středního ucha může být spojena s poruchou lícního nervu. Nerv totiž probíhá blízko středouší a zánět na něj může přejít. Infekce, které poškodí nerv, mají za následek periferní typ obrny.
3. Vliv chladu – Prochladnutí lícního nervu (např. při jízdě na motorce v chladném počasí, jak nám na názorném příkladu jízdy na motorce sděloval na anatomii profesor Eliška) může být spojeno s poruchou jeho funkce. Důsledkem je periferní typ obrny, který má naštěstí tendenci po relativně krátké době ustoupit.
4. Zranění – Traumatické poranění nervu kdekoliv v jeho průběhu může mít pochopitelně za následek poruchu jeho funkce periferního typu.
5. Nádory – Zhoubné i nezhoubné nádory vyskytující se kdekoliv v blízkosti lícního nervu ho mohou utlačit či přímo poškodit. Opět nalezneme příznaky periferní obrny.
6. Poškození při operaci – Lícní nerv prochází příušní slinnou žlázou, a proto je riziko jeho poškození při operacích této žlázy (provedené např. pro nádor). Porucha nervu má opět periferní charakter.
Diagnostika: Při podezření na obrnu lícního nervu by měl pacienta vyšetřit neurolog. Kromě fyzikálního vyšetření lze doporučit provedení zobrazovacích metod, jako je CT vyšetření mozku, či magnetická rezonance.
Léčba: V léčbě nejsme schopni žádných velkých zázraků. Centrální forma se buď upraví nebo zůstane, při periferních postiženích se podávají vitaminy, ale jejich efekt je velmi sporný. V případě podezření na infekci viry podáváme protivirové léky, v případě útlaku nervu nádorem preferujeme operační řešení. Velká pozornost se při trvající a neřešitelné periferní formě obrny soustřeďuje na postižené oko, které se nemůže dovřít. Neschopnost zavření oka vede k trvalému styku rohovky s okolním prostředím. To je pro rohovku nepřirozené, časem to vede k vysychání oka, k jejímu poškození a opakovaným zánětům, které nakonec vyústí ve ztrátu zraku. Je-li naděje na návrat funkce nervu, používají se speciální zvlhčovací roztoky, kterými se oko pravidelně vykapává, na noc se používají speciální masti a oko se během spánku zakrývá. Není-li reálná naděje na zlepšení, provádí se chirurgický zákrok, při kterém je oko trvale uzavřeno. Efekt je stejný – ztráta zraku na dané oko – ale alespoň se pacient vyhne opakovaným zánětům a poškození tkáně oka.
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://www.healthline.com
