Oční koule (bulbus oculi) je základní část lidského oka. Má poměrně složitou stavbu a jejím cílem je přijímat a zpracovávat světelné podněty z okolí.
Stavba oční koule
V místě kudy do oka přichází světelné záření, je přítomna konvexita krytá rohovkou (cornea), která oko chrání. Za ní je přední komora oční, následuje čočka (lens - struktura regulující lom světelných paprsků) a pak zadní komora oční vyplněná rosolovitým sklivcem (corpus vitreum).
Oční koule má tři hlavní vrstvy:
-
Skléra (bělima) je tuhá neprůhledná bělavá vrstva, která pokrývá většinu oka, pouze kruhová oblast vpředu je kryta rohovkou. Skléra udržuje tvar oka a upínají se na ní zevní okohybné svaly hýbající oční koulí.
-
Uvea (živnatka) je střední vrstva oka, je bohatě prokrvena a řadíme k ní tenkou vrstvu stěny zadní komory (cévnatka – choroidea), tzv. řasnaté těleso (corpus ciliare) a duhovku (iris).
-
Retina (sítnice) je nejvnitřnější vrstva oka. Má dvě základní části – optickou a „slepou“. Optická část sítnice je spíš na zadní straně oční koule. Obsahuje světločivné buňky, na něž dopadají fotony a transformují se na nervové signály, které jsou následně optickým nervem vedeny směrem do mozku. Detaily o sítnici a zraku najdete ve speciálním textu. „Slepá část“ sítnice je na přední straně zadní komory a zezadu pokrývá i corpus ciliare. Tato část sítnice neobsahuje světločivné buňky.
Corpus ciliare
Corpus ciliare (řasnaté tělísko) obsahuje vazivo, hladkou svalovinu (musculus ciliaris), cévy a nervy. Na průřezu je trojúhelníkovité, ale vyskytuje se cirkulárně kolem čočky a jeho skutečný tvar je proto prstenčitý. Řasnaté tělísko je napojeno na čočku tenkými vazivovými pruhy. V řasnatém tělísku jsou drobné bohatě prokrvené výběžky a v nich dochází k sekreci nitrooční tekutiny.
Duhovka
Duhovka (iris) je součástí uvey, je pigmentovaná a určuje barvu oka. Uprostřed duhovky je otvor známý jako zornice (pupilla), kterým prochází světelné paprsky. Duhovka funguje jako clona, která ovlivňuje množství světla pronikajícího do hloubi oka. Šíře zornice je regulována dvěma očními svaly (musculus sphincter pupillae a musculus dilator pupillae).
Nitrooční tekutina
Nitrooční tekutina je tvořena v corpus ciliare, které ji sekretuje do prostoru za duhovkou. Odtud se dostává do přední sekce oka. Prostor, kde se stýká duhovka se sklérou, označujeme jako komorový úhel a dochází zde ke vstřebávání nitrooční tekutiny do tzv. Schlemmova kanálu. Odtud se nitrooční tekutina vstřebává do žilního systému.
Schéma - směr toku nitrooční tekutiny (modrá šipka) z corpus ciliare do komorového úhlu
Oční čočka
Oční čočka je průhledná struktura oka, která má bikonvexní tvar a probíhá na ní lom světla. Čočka by světlo měla lámat tak, aby dopadalo na sítnici a vznikal zde tak co nejostřejší obraz. Čočka je přes vazivové pruhy spojena s corpus ciliare a jeho sval musculus ciliaris může svými kontrakcemi měnit tvar čočky. Změna tvaru čočky je důležitá pro akomodaci, což je schopnost zaostřovat na blízké, či vzdálené objekty. Zjednodušeně řečeno se čočka tvaruje tak, aby světelné vlnění z daného objektu dopadlo přesně na sítnici a vzniklý obraz byl ostrý.
Corpus vitreum
Corpus vitreum (sklivec) je čirá rosolovitá tekutina, která vyplňuje zadní komoru oční. Je tvořen z velké části vodou, ale obsahuje i malé množství kyseliny hyaluronové. Sklivec pomáhá udržovat tvar oka a zejména hladký povrch sítnice.
Proč je to důležité?
1. Nemoci rohovky
-
Zánět rohovky (keratitida) je zánětlivé onemocnění rohovky, které může být způsobeno infekcí, nebo souvisí s nadměrným vysycháním oka (sicca syndrom). Více informací najdete v příslušném textu.
-
Astigmatismus je stav, při kterém má rohovka nepravidelný tvar, a to způsobuje chybný lom světelných paprsků, které se nestýkají na sítnici. Více najdete v příslušném textu.
-
Keratokonus je onemocnění rohovky, při kterém dochází k její degeneraci s asymetrickými změnami jejího tvaru a tloušťky. Důsledkem keratokonu je zhoršení průchodu světla rohovkou. Více informací najdete v příslušném textu.
-
Keratomalacie je ve vyspělých zemích poměrně vzácné degenerativní onemocnění rohovky vznikající vlivem nedostatku vitaminu A. Více informací najdete v příslušném textu.
2. Nemoci čočky
-
Šedý zákal (katarakta) patří mezi nejčastější chronické stavy operačně řešené očními lékaři. U katarakty dochází ke zakalování čočky, což narušuje průchod světelného záření čočkou. Více informací najdete v příslušném textu.
-
Chybějící oční čočka (afakie) je vzácný vrozený stav, při kterém oční čočka zcela chybí. Důsledkem je těžká porucha zraku, která je v dnešní době řešitelná implantací umělé čočky. Více najdete v příslušném textu.
3. Nemoci uvey
-
Uveitida (zánět živnatky) je zánětlivé postižení uvey, která zahrnuje duhovku, řasnaté tělísko a choroideu. Nejčastější formou je postižení uvey předního segmentu oka (zánět duhovky – iritida, zánět duhovky a řasnatého tělíska (iridocyklitida). Více informací najdete v příslušném textu.
4. Nemoci sklivce
-
Sklivcové zákalky jsou drobné chuchvalce a nitky, které většinou vznikají v důsledku chronické degenerace sklivce, a které se projevují jako drobné černé objekty „plovoucí“ v zorném poli. Vzácně může být jejich náhlé objevení spojeno s vážnými stavy, jako je např. odchlípení sítnice. Více najdete v příslušném textu.
5. Ostatní nemoci
- Zelený zákal (glaukom) je situace, při které dochází ke zvýšení tlaku nitrooční tekutiny. Existuje řada podtypů glaukomu (primární, sekundární, s otevřeným i uzavřeným komorovým úhlem apod.). Jeho těžší neléčené formy mohou vést k poškození zrakového nervu a trvalé poruše zraku. Více najdete v příslušném textu.
